17. 3. 2011
Sedá vrána k vráně?
Dobrý den,
odcházím z facebooku díky třem lidem. Díky dívce Klárce, která mi jako jedna z mála dívek "intelektuálně" sedla, ze které se po měsíci vyklubal kluk. Díky Kačce, kterou mohu potkat jen na internetu, protože na setkání čas nemá. No a nakonec díky Lucii, která mi napsala pod status "Drogy ne, raději internet" vzkaz, že si zakryje moje statusy, když budu moralizovat. Má otázka na Vás zní: Obklopujeme se stejnými lidmi? Vadí nám různorodost? Zneklidňuje nás stát v tváří tvář lidem, kteří nás pokládají za špatné?
Děkuji za odpověď
Josef F. Platil
To jsou otázky hned tři. Vezměme je popořadě. Určitě platí, že společnost se sama shlukuje a třídí do vrstev a sociálních skupin, což je přirozené. Člověk je tvor sociální a má sklon pohybovat se v takovém sociálním prostředí, kterému rozumí, které je pro něj čitelné, jež umí do jisté míry ovládat a jež mu přináší určitou satisfakci. Odtud pramení ono „vrána k vráně sedá“. Bezdomovci od hlavního nádraží si málokdy jdou se svou krabicí červeného vína posedět do akademického klubu Karlovy univerzity, a naopak. Každý typ rostliny potřebuje trochu jinou živnou půdu. To však neznamená, že nám různorodost vadí. Ta prostupuje všechna prostředí a je hnací silou vývoje a vytváření hodnot. Kdyby byli všichni bohatí, neměli bychom hrady a zámky (kdo by je stavěl?). Byl by to celé nesmysl – kdo pro koho by pracoval a proč? Jakousi uvědomělou dohodou o tom, co je kde třeba učinit, by snad mohla fungovat nějaká alternativní utopie (každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb), nikoli však tento svět. Dělicí čára protivenství tedy protíná všechna společenství na všech úrovních a prochází dokonce duší každého z nás. Odpověď na druhou otázku tudíž je, že v zásadě nikoli, byť všechno má své meze, za jejichž hranicemi se karta obrací. Vás z toho Facebooku přece nevyhnala různorodost, ale podfuk, odmítání a negativní zpětná vazba. Ke všemu z uvedeného máme různou odolnost, v tom se velice lišíme. Někdo je přecitlivělý na odmítání v mezilidských vztazích a hned utíká, trápí se anebo je zlý, po někom to sjede jak po rampouchu. Například politici mohou být citliví a trápit se kritikou a anonymy od psychopatů, ale celkem vzato jsou vybíráni k tomu (a placeni za to), aby to s přehledem ustáli a pracovali dál. Některé dokonce to, že „stojí tváří v tvář lidem, kteří je považují za špatné“, rajcuje natolik, že svůj negativní obraz exponenciálně posilují. Mimochodem – každý se od svého okolí dočká zhruba takového zacházení, jaké v něm svými postoji provokuje.