24. 2. 2011
Krize medicíny?
Vážený pane doktore, nedávno vystoupil v Hydeparku (ČT 24) Dr. J. Hnízdil. Diváky velice zaujal, jak bylo patrné z hlasování a z diskuse. Jak jsem tak poslouchal jeho slova, nabýval jsem dojmu, že musíme žít v hodně nemocné společnosti. Dr. Hnízdil se domnívá, že medicína je vedena velmi neprofesionálně a vlastně špatně - protože biologická vychází z nevývratného předpokladu, že zdravotní porucha musí mít tzv. objektivní příčinu. Poukázal na enormní plýtvání v návaznosti na takto špatně vedenou medicínu. Ta podle něj neléčí choroby, nýbrž pouze potlačuje symptomy, čímž se nahrává ziskům lékařů, nemocnic, farmaceutickým molochům - a to na úkor pacientů. Současná medicína dělá hrubou chybu, neboť vůbec nesleduje příběh pacienta, ale příliš se soustřeďuje na ne-moc té které části těla - pročež jí uniká jádro. Můžete se prosím k tomu nějak vyjádřit? Jeho návrhy zní optimisticky a mají hlavu a patu (nahlíženo laikem). Děkuji za odpověď. Se srdečným pozdravem, M. Hausmánek
Mnohé z toho, co píšete, a co se lze dočíst i na blogu p. dr. Hnízdila, je samozřejmě pravda. Lékaři nemají čas věnovat se příběhu pacienta - nevydělali by si ani na slanou vodu. K ideálu rodinného lékaře mají nejblíže praktičtí lékaři, ale ani ti si ho v současném systému nemohou dovolit naplňovat. Kdysi, ještě za socialismu, mi kolegyně položila otázku, proč se ke mně hrne tolik ambulantních pacientů, když mohou jít pohodlněji k lékaři v místě bydliště, a sama si hned odpověděla: protože kdekdo si rád zadarmo pokecá s inteligentním člověkem. Tato hláška vystihuje do určité míry jádro problému. Můžeme ho ale otočit: tak, jako superspecializované péči chybí lidskost a prostor pro „příběh“, po jakém volá celostní medicína, tak by po vylití vaničky i s dítětem všem post-medicínským léčitelům a celostním terapeutům setsakra chyběl někdo, kdo umí bezpečně vyoperovat nádor na spodině lební, vyměnit ledvinu nebo „jen“ potlačit příznaky nezřízené agrese či psychózy ničící okolí až do pátého kolene. Takové zuřivé delirium, to není žádný únavový syndrom, to je biologická bouře par excellence. Když se roztřískám na dálnici a můj život bude viset na vlásku, nebudu chtít, aby záchranář, co mne najde v bezvědomí v příkopu, začal pátrat po drbech z mého života; v tu chvíli vem můj příběh čert! Potřebuji zaintubovat, napíchnout žílu či „centrál“ a stabilizovat. Na ostatní je dost času, až budu z nejhoršího venku. Já nechci, aby můj zachránce filosofoval, já chci, aby především ovládal „medicínsko-farmakologické“ řemeslo, molochy nemolochy. Pokud je nějaký lékař hrubě nespokojen se stavem medicíny a má k tomu možnost, může ukázat, jak se to má dělat jinak. Jistě uspěje - pacienti k němu určitě budou chodit. Mimochodem Vámi citovaný pan dr. Hnízdil působí v Centru komplexní péče v Dobřichovicích, jež současnou medicínu rozhodně šmahem nezavrhuje. Toto centrum komplexně nabízí navíc i pronájem nemovitostí a nákup, skladování a prodej hromadně vyráběných léčivých přípravků. Medicínsko-průmyslový komplex má zřejmě ještě šanci.