19. 2. 2011
Toto vydání Revue České lékařské akademie pokračuje v tradici transdisciplinárního zaměření Akademie, v níž jsou zastoupeny téměř všechny obory medicíny. Některé z nich, jako neurologie (Bednařík), revmatologie (Pavelka) a imunologie a alergologie (Bartůňková), jsou zde představeny kolegům z ostatních „domén“ zvlášť, jiné prostřednictvím zajímavých problémů (fyziologie - Herget). V Revue se tak zároveň představují i autoři textů – mnozí z nich jako noví členové Akademie. Další část příspěvků je takříkajíc univerzální, postihující otázky, jež jdou napříč celým spektrem oborů, často i mimo medicínu. Takovým nosným tématem byl i „Leitmotiv“ posledního lékařského kongresu ČLA v Karlových Varech – Emoce v medicíně. Emoce jsou snad hlavní charakteristikou života, jež odlišuje „inteligenci“ přirozenou od umělé. Emoce, motivace, motorika, tedy vše, co má slovní základ odvozený od moveo (hýbu), je esencí života, tak jako vis vitalis těch, kteří věří, že živé hmotě je - na rozdíl od nerostné přírody - vdechnuto cosi navíc. Chápeme-li emoce, podobně jako bolest a dýchání, jako specifické charakteristiky života, musíme je zasadit do vývojového, přírodovědného, kulturního a společenského kontextu. O to se loni Česká lékařská akademie pokusila a není jistě přehnané označit tento pokus za něco, co tu ještě nebylo: emoce, nemoce a smrt, základní emocionální potřeby člověka, emoce a chování, emoce a postavení zdravotníka, emoce a politika, emoce a víra, emoce a umění, fyziologie emocí, farmakologie emocí, neuropatologie a emoce, emoce v diabetologii, emoce a perinatální medicína, emoce a srdce, emoce a nádory, emoce a chirurgie, emoce a psychiatrie, emoce a mozek. Takto rozevřen byl tematický vějíř karlovarského kongresu obrovským a tajemným příslibem do budoucna, tématem, na něž by jak naši lékaři, tak badatelé, přírodovědci a myslitelé mohli i v příštích letech rozehrávat variace, jež by jako gejzíry hypotéz mohly inspirovat k dalším a dalším nápadům, přitažlivým svou hravostí a zavazujícím svou závažností. Současná věda přináší lavinu poznatků o biologii emocí, o genetice, patofyziologii, klinice a léčbě afektivních poruch, o významu emocí při zpracování informací a o experimentálních průkazech nevědomí, jež sehrálo zásadní roli nikoli pouze ve Freudově učení. Nastává čas nejenom podivuhodné syntézy přírodovědného a spirituálního chápání lidského bytí, nýbrž i k přetavení mnohých z přicházejících poznatků do podoby využitelné v praktické každodennosti lékařského povolání. Také tímto úkolem je Česká lékařská akademie inspirována, což se zrcadlí i v ukázce s názvem „Emoce a neuropatolog“, zařazené do této Revue (Koukolík).
Obory medicíny a věd mají mnoho společných jmenovatelů: dilema vědeckého a pseudovědeckého přístupu ke světu, vedení důkazů, logiku objevování a metodologii. V této souvislosti je pozoru-hodným článek The Demarcation Problem and Alternative Medicine, jenž je přepisem úvahy, již Donald Gillies z University College (London) proslovil u příležitosti své loňské pražské návštěvy.
Na závěr připomeňme, že ČLA pořádá také pravidelná klubová setkání, ku škodě obecenstva nepříliš navštěvovaná, o to však obsahově úchvatnější. Přední osobnosti naší medicíny na nich přibližují díla a životy své i jiných, někdy i umělců. Nezapomenutelné jsou přednášky Evžena Růžičky o tremoru Maxe Švabinského a Michala Maršálka o psychóze sochaře Franze Xavera Messerchmidta. Druhá z nich je v písemné podobě publikována v Revue, již právě držíte v ruce. Přeji pěkné počtení.