17. 2. 2011
Selský rozum mizí
Vážený pane profesore,
nemáte pocit, že stále více ubývá to, čemu se lidově říká "zdravý selský rozum"? Já mám dojem, že ho ubývá každým dnem, zvláště u lidí studovaných. Skoro by se chtělo říci s hejtmanem Ságnerem: "Čím větší inteligent, tím větší hovado." Rozhodnete-li se odpovědět, budu rád a napište prosím, že se ptal Arnošt Sezima, to jsem si zase vypůjčil z Poláčkova Okresního města. Zdraví Vás velice velmi čtenář z Lokte.
Váš dojem sdílím. Obávám se, že mizení „common sense“ jde ruku v ruce s postupujícím legislativním absurdistánem, přebujelostí předpisů, vyhlášek, nařízení a formulářů, což zase koreluje s alibismem. Čím méně je něčemu rozumět, tím lépe se z toho dá nějak vykličkovat. Jde tedy svým způsobem o adaptivní chování v náročných životních podmínkách. Kdyby kdejakému „inteligentovi“ bylo rozumět, mohlo by se ukázat, že to třeba není zas až takový inteligent, nebo by ho také mohl někdo chytit za slovo. V takovémto prostředí, zejména v politice a v médiích, se mění jazyk; posouvá se a przní až k naprosté nesrozumitelnosti, jež přivádí k zoufalství Ty, kdož se snaží dobrat nějakého pochopení příslušné věci, a nevědí, že o to vlastně nejde, často naopak. Důsledkem jsou fráze, klišé a floskule zastírající úvahu. Jeden americký redaktor lékařského časopisu mi kdysi řekl: „Co pořád máte s těma dolníma končetinama? My říkáme nohy“. Místo umožnit se říká zprůchodnit (nějaké řešení), místo mluvení či dávání najevo se deklaruje, kdejaký blbý nápad je filozofií, ostatně i uspořádání nákupního střediska je filozofií, postarat se o něco znamená ošetřit to, kdejaký trouba dělá projekt (čti proužekt), politici nikdy neřeknou, že se s někým dohodnou, nýbrž že „si to umí představit“, což je obzvlášť povedená floskule, neboť pouze jedinci s mimořádně omezenou představivostí si neumějí představit prakticky cokoli. Toto jazykové a myšlenkové podhoubí je hnojivem pro bujení byrokracie a obráceně. Navíc počítače nám pomáhají řešit problémy, které jsme před tím neměli, takže spolu se skutečnou úsporou práce umožňují úmorné byrokracii narůstat exponenciální řadou. Jedinec, jenž v našem ústavu léčí, trochu učí a dělá vědu, musí teď každou dovolenku vyplňovat nejméně třikrát: „zdravotnickou“, „školskou“ a na „grant“. Přitom sedí na stále stejné židli a píše to stejnou propiskou (elektronicky to teprve jistě přijde). Tuším, že až doktoři vyřeší svou situaci akcí Děkujeme, odcházíme, tak další revoluce bude jazyková (odplevelení), myšlenková (za záchranu „common sense“) a strukturální (boj za přenesení důrazu z formy zpět na obsah). Bude to revoluce proti byrokracii, právnímu absurdistánu, ptydepe a alibismu. Někde na jejím konci se probudíme - a zjistíme, že to byl jen sen.