9. 12. 2010
Zadlužování
Dobrý den, pane doktore.
Stále víc se mluví o zadlužování obyvatelstva a přibývajících potíží se splácením. Mnozí si půjčují nesmyslně a na cokoliv. Často to bývají lidé, kteří utrácejí, dokud mají peníze. Zajímalo by mě, jestli je to charakterová vada, jestli je to nemoc nebo je to chyba ve výchově. Může se takový člověk může naučit hospodařit s penězi? A pokud ano, je to nějak vázáno na věk?
Děkuji za odpověď. Ela H.
Ekonomové rozlišují cíle krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Tyto cíle mohou být protichůdné: co je výhodné krátkodobě, může být nevýhodné dlouhodobě a naopak. Příkladem mohou být půjčky a různé předsunuté či naopak odložené satisfakce. Jestliže vám stát prodá dluhopisy na vysoký úrok, může se to jevit výhodným až do chvíle, než zjistíte, že vinou inflace za léta, kdy stát dluhopis neodkupoval, se váš „vývar“ scvrkl pod úroveň, kterou jste mu půjčili. Navíc hodnota čehokoliv, a tedy i peněz, se v časové perspektivě velice mění (stokoruna dnes je něco úplně jiného než před třiceti lety nebo než za třicet let). Podobně je to i s psychikou a hodnotovým žebříčkem jedince. Ilustrativní je v tomto směru průzkum typu „Chcete 150.- Kč hned teď na ruku nebo radši 180.-Kč za dva měsíce?“ To je dilema typu „vrabec v hrsti nebo holub na střeše“. Naše momentální chování (utrácení) je často v rozporu s našimi dlouhodobými cíli (něco mít). Když chudým Indům ve slumech „kurátoři“ berou zanedbatelnou částku každý týden, přinutí je tím ušetřit peníze, které by ti chudáci nikdy nenašetřili, kdyby to bylo na nich. Obecně se tomu říká schopnost odložené satisfakce (uspokojení) a její nepřítomnost je typická pro některé poruchy osobnosti (psychopatie) a pro osoby závislé, ať již na drogách, na sladkostech, na alkoholu nebo na hracích automatech. Také si všimněte, že s předsevzetími („od zítřka se přestanu přejídat“) je to jako s těmi penězi, když je oněm chudákům nechají. Utrácení může být chorobné, ale nejčastěji jde o povahový rys. Výchova se na tom ovšem také podepisuje – zpravidla okamžitým uspokojováním potřeb dítěte, jež nahrazuje nedostatek vlastního kontaktu a času (více na hoschl.cz, kde zadejte výraz slůvko). Chorobné utrácení bývá v manické fázi bipolární poruchy, kde však jde o symptom, jenž po léčbě odezní spolu s ostatními příznaky onemocnění. S věkem roste spíše spořivost („starý Grandet“), jež někdy ovšem kontrastuje s důvěřivostí vůči podvodníkům. Výskytu mánií s věkem ubývá, přibývá však desorientací, poruch paměti a sugestibility. Mění se tedy příčiny nehospodárného zacházení s penězi. A pokud jde o „učení“, je to podobné jako s abstinencí či nekouřením: člověk se to naučit může, ale jde to ztuha. Pomoci v tom může choroba nebo bankrot.