26. 11. 2010
Emoce, motivace, motorika, tedy vše, co má slovní základ odvozený od moveo (hýbu), je esencí života, tak jako vis vitalis těch, kteří věří, že živé hmotě je - na rozdíl od nerostné přírody - vdechnuto cosi navíc. Není náhoda, že právě dech a emoce se nabídly jako první velká témata jdoucí nepřehlédnutelně napříč celou medicínou, odolávajíce jakémukoli specializačnímu zužování. Pamětníci kongresů České lékařské akademie vědí, že prvním takovým univerzálním tématem byla bolest a druhým bylo dýchání – základ života. Chtějí-li pořadatelé udržet pozornost co nejširší lékařské obce, musí se mysteria života v co nejširším smyslu tematicky stále držet. Logicky se tak nabídlo téma třetí – emoce. Chápeme-li emoce, podobně jako bolest a dýchání, jako specifické charakteristiky života, musíme je zasadit do vývojového, přírodovědného, kulturního a společenského kontextu. O to se organizátoři letošního kongresu pokusili a není jistě přehnané označit tento pokus za něco, co tu ještě nebylo: emoce, nemoce a smrt, základní emocionální potřeby člověka, emoce a chování, emoce a postavení zdravotníka, emoce a politika, emoce a víra, emoce a umění, fyziologie emocí, farmakologie emocí, neuropatologie a emoce, emoce v diabetologii, emoce a perinatální medicína, emoce a srdce, emoce a nádory, emoce a chirurgie, emoce a psychiatrie, emoce a mozek a nakonec rok magického myšlení. Takto rozevřen je tematický vějíř letošního kongresu obrovským a tajemným příslibem do budoucna, tématem, na něž by jak naši lékaři, tak badatelé, přírodovědci a myslitelé mohli rozehrávat nekonečné variace v příštích letech, jež by jako generátory hypotéz mohly inspirovat k dalším a dalším nápadům, přitažlivým svou hravostí a zavazujícím svou závažností. Současná věda přináší lavinu poznatků o biologii emocí, o genetice, patofyziologii, klinice a léčbě afektivních poruch, o významu emocí při zpracování informací a o experimentálních průkazech nevědomí, jež sehrálo kruciální roli ve Freudově učení a přitom koncem minulého století málem upadlo v nemilost. Nastal nejenom čas krásné syntézy přírodovědného a spirituálního zpracování lidského bytí, nýbrž i k přetavení mnohých z přicházejících poznatků do podoby využitelné v praktické každodennosti lékařského povolání. Tímto motivem je rovněž vedena Česká lékařská akademie, jež svůj význam nezdůrazňuje uzavíráním se do věže ze slonoviny, ale právě naopak: v těsné spolupráci se Sdružením praktických lékařů pořádá setkání, jež dávají přednostně zaznít těm nejzávažnějším, prakticky nejdůležitějším a přitom nejzanedbávanějším tématům, která jinak leží ladem v mezibuněčném prostoru empiricky vytvořených specializačních kategorií medicíny. Byl bych velice rád, kdyby se všem přednášejícím i hostům podařilo společně vytvořit atmosféru, jež by tuto – možná trochu idealistickou -představu organizátorů naplnila.