27. 11. 2010
Psychiatrie studuje, diagnostikuje a léčí zejména poruchy nálady (deprese, bipolární porucha, maniodepresivita), úzkostné poruchy (generalizovaná úzkost, sociální úzkostná porucha, posttraumatická stresová porucha, panická porucha a obsedantně-kompulzivní porucha) a specifické fobie (agorafobie, mysofobie, arachnofobie aj.). K tomu přistupuje patognomický význam některých emočních poruch pro určité diagnózy (emoční labilita u organických poruch mozku, emoční inkongruence u schizofrenie) a forenzní význam rozlišení nezvládnutého afektu a patického afektu. Tvorba emocí má své morfologické a funkční koreláty, zejména v amygdale, hipokampu, předním cingulu (Cg25), nc. accumbens a insule. Zhášení aktivity v oblasti Cg25, zjišťované např. poklesem tzv. theta kordance ve frontálních svodech EEG, koreluje s časným ústupem deprese a v klinice může sloužit k predikci terapeutické odpovědi. (Tento emoční korelát byl mj. také použit na výstavě EXPO 2010 v Šanghaji k určování vůní korespondujících s emocí vyvolanou pohledem na kapku – „tunu zlata“). Míra neuroticismu, zjišťovaná dotazníkovými metodami, predikuje riziko rozvoje depresivní poruchy pod vlivem traumatizujících událostí a souvisí také s harmonií cirkadiánních rytmů. Ty jsou rovněž u deprese narušeny (snížení amplitudy diurnálního kolísání kortizolu, tělesné teploty, poruchy spánku aj.). Studium emočních regulací a poruch propojuje psychiatrii s ostatními lékařskými obory, s psychoterapií a s psychologií.