18. 11. 2010
Emoční negramotnost
Vážený pane profesore, po prostudování několika zdrojů jsem došel k názoru, že mé problémy v citové oblasti bych mohl nazvat alexitymií. Ve stresové situaci působím navenek pasivně, ačkoli mi srdce div nevyskočí z hrudi. Nejsem schopný popsat své pocity a city, těžko se mi mluví opravdu upřímně i s blízkými přáteli či partnerkami. Jakoby ve mně byla stěna, přes kterou to neprojde. Přesto mám dost přátel, kteří jsou mi blízcí, ačkoli jen spoléhám na to, že to vědí, aniž bych jim to musel říkat. Cítím ale, že mi v určité rovině unikají. Zajímalo by mne, zda jde o povahový rys či spíše poruchu osobnosti a zda se jedná o léčitelný stav. Lze se tohoto "bloku" emocí zbavit? Existují tréninkové metody, jak zlepšit komunikaci? Vlastní stav "obrácenosti dovnitř" změnit nejde? Podle některých zdrojů je tato dysfunkce relativně běžná (alespoň ve slabší variantě). Jsou známá čísla, kolik procent populace je tímto "postiženo"? Předem děkuji za Váš čas a případné zodpovězení mého dotazu. S přáním pěkného dne
M. L. (V případě publikace neuvádějte, prosím, celé jméno. Děkuji za pochopení)
Alexithymie (a-zápor, legere-číst, thymos-zlost, emoce, duše) je neschopnost vyznat se ve vlastních emocích a popsat je. Je to osobnostní rys (dimenze, nikoliv porucha osobnosti podle klasifikace nemocí) projevující se neschopností odlišit pocity od tělesných příznaků emoce. S tím je spojena i Vámi názorně popsaná neschopnost své pocity komunikovat navenek a také určité omezení fantazijního světa. Kognitivní styl je vázaný na podnět, orientovaný navenek („když dávají, tak ber, když bijou, tak utíkej“). Někteří odborníci se domnívají, že existuje i situační, stresem podmíněná alexitymie. Každopádně bloky, které popisujete, ztěžují mezilidské vztahy a jsou spojeny i s nedostatkem asertivity (schopnosti „prosadit si svou“). Koncept alexitymie byl ústředním motivem psychosomatiky („namísto emocí řeč orgánů“, např. dráždivý tračník). Současná psychiatrie upozorňuje na souvislost alexitymie s autismem, posttraumatickou stresovou poruchou, mentální anorexií, panickou poruchou a závislostmi na drogách. Alexitymie se do značné míry prolíná s tzv. Aspergerovým syndromem a navíc se také může vyvinout po úrazu hlavy. Její výskyt se u všech těchto poruch pohybuje mezi 35-85%, v běžné populaci se nedá změřit. Anatomicky se nachází defekt ve spojnici mezi mozkovými hemisférami (corpus callosum) nebo přímo v pravé hemisféře či specificky v oblastech řídících emoce (přední cingulum). Dvojčecí studie v Dánsku ukázala na významnou genetickou složku, i když vliv „sdílených faktorů“ prostředí, popřípadě traumat, je také nezanedbatelný. Léčba je zacílena na základní poruchu a její úspěšnost velice závisí na typu té poruchy a na kontextu. Asertivita se dá trénovat.