23. 8. 2010
Předložená zpráva o činnosti Psychiatrického centra Praha (PCP) přichází v době, která je z hlediska vědeckého výstupu ústavu svým způsobem vyvrcholením jeho bezmála padesátileté historie, avšak která je zároveň pro ústav nejtěžší a z ekonomického hlediska nejsvízelnější za celou jeho existenci. V porovnání s podobnými institucemi, statutárně zakotvenými v Akademii věd České republiky anebo v univerzitním vysokém školství, je podpora resortních výzkumných ústavů o poznání slabší a z hlediska „vědeckého mainstreamu“ vlastně marginální. Tzv. bývalá vědecko-výzkumná základna Ministerstva zdravotnictví se dnes převážně omezuje na léčebně-preventivní péči obohacenou několika granty interní grantové agentury MZČR. To by samo o sobě k přežití do této soustavy kdysi patřících ústavů stačilo, avšak PCP se od všech ostatních liší právě tím, že poměr zdrojů, z nichž je financováno (vědecká činnost vs. zdravotní péče) je právě obrácený: v PCP tvoří z ekonomického hlediska léčebně-preventivní péče 15-20 %, zatímco vědecká a výzkumná činnost 80-85 % rozpočtu. Tento poměr přibližuje Psychiatrické centrum strukturálně profilu exkluzivních vědeckých zařízení typu ústavů Akademie věd ČR (VVI), nicméně statutárně svým zakotvením v resortu Ministerstva zdravotnictví PCP sdílí osud všech zařízení, jimž byl hlavní zdroj příjmů, výzkumný záměr, krácen prakticky na polovinu bez jakékoli další kompenzace.
Tato situace se zdá být nadále neudržitelná, a tak ústav stojí na určité křižovatce, na níž se rozhodne o tom, jakým směrem se bude jeho činnost do budoucna ubírat. S tím souvisí také skutečnost, že PCP aspiruje na získání projektu z operačních programů Evropské unie „Věda a vývoj pro inovace“, jenž by znamenal zásadní „upgrade“ ústavu do formy, jež by odpovídala jeho současnému intelektuálnímu potenciálu a výzkumnému know-how, jež je v psychiatrii naprosto ojedinělé. Otázka pro vedení resortu zdravotnictví zní, zda si takové centrum neuropsychiatrického výzkumu náš stát může a chce dovolit. V případě že nikoli, přijde o odbornou elitu, která svůj talent jistě uplatní kdekoli jinde, včetně dalekého zahraničí. Sám zůstávám stále optimistou, ale zároveň si uvědomuji, že participace na vlastním osudu, je pro nás, kteří v PCP pracujeme, stále náročnější a úsilí o další rozvoj oboru je stále namáhavější. V tabulce na str. 22 jsou tvrdá data, která o výše uvedeném svědčí. Nárůst řešených grantů jen v uplynulých 4 letech je téměř exponenciální; zatímco v roce 2005 byly řešené paralelně 3 granty, v roce 2009 jich je již 24. Celkový objem finančních prostředků přitom stagnuje. PCP navíc řeší projekty s partnery (viz str. 23 a dále) a podílí se také na kontrahovaném výzkumu pro farmaceutický průmysl (str.26 a 27). Celkový výkon klinické části při stagnujícím počtu lékařů rovněž narůstá, jak ukazuje tabulka na str. 30, a to jak co do obložnosti, tak co do výkonů hodnocených v bodech. Téměř na dvojnásobek za poslední rok vzrostla rovněž pracovní zátěž spojená s výkonem ústavních znaleckých posudků pro soudy a orgány činné v trestním řízení. PCP je též mimořádně zatíženo výukou, neboť se podílí na výuce ve 3., 4. a 5. ročníku magisterského studia lékařství (všeobecné lékařství), ve 2. a 3. ročníku bakalářského studia Fyzioterapie, ve 2. a 3. ročníku bakalářského studia Zdravotních věd a v 1. a 2. ročníku bakalářského studia Všeobecná sestra. V magisterském studiu navíc probíhá paralelně výuka v angličtině. Psychiatrické centrum rovněž školí postgraduální studenty, kteří průběžně svá studia dokončují (v posledním roce tři).
Pravidelné semináře, jež PCP pořádá a jež jsou přístupny všem kolegům v oboru, nejenom z areálu Psychiatrické léčebny v Bohnicích, ale prakticky z celé Prahy, pokrývají tématicky široké vědní spektrum od využití DNA čipů v identifikaci onemocnění podmiňujících genů, přes elektrofyziologické zobrazovací metody, klasifikační systémy, až po psychoterapii a práci s etnickými minoritami. Centrum bylo a je také aktivní v různých specifických oblastech, např. trénování paměti a poznávacích schopností, a to nejenom prakticky a preventivně, ale také didakticky - vydalo např. metodickou příručku trénování paměti.
K tomu přistupuje rozsáhlá publikační a informační činnost PCP, jež pokrývá nejenom vlastní obor psychiatrie, ale poskytuje informační služby i širokému okruhu zájemců, např. takovými publikacemi, jako je Adresář psychiatrů v České republice, Příručka pro uživatele české verze dotazníku Světové zdravotnické organizace pro měření kvality života ve vyšším věku apod. Výzkumníci z PCP opakovaně získávají různé ceny za nejlepší publikace či nejlepší postery na mezinárodních konferencích a publikují i v tak prestižních zahraničních časopisech jako jsou Proceedings of the National Academy of Sciences aj. Přitom počet lékařů, jakož i celkový počet zaměstnanců mezi léty 2008 a 2009 poklesl. Možnosti investic jsou zanedbatelné (str. 52). Lze si jen obtížně představit jiné takto úspěšně fungující vědecké zařízení, žijící z tak zanedbatelných prostředků. Nerovnoprávné postavení mezi ostatními lékařskými obory je osudem psychiatrie po staletí. Potěšení, které z naší práce máme, nám sice zatím může stačit, ale to je stav, který dlouhodobě rozhodně není udržitelný.
ISBN 978-80-87142-09-7