1. 7. 2010
Vážený pane doktore,
pročítám si občas stará čísla Reflexu, oproštěná od aktuální naléhavosti politických krizí a jiných "důležitých" informací, které mohu postrádat. Tak jsem se vrátil k dotazu paní Květy z Rx 21/2009 na kvalitu obsahu moderní komunikace, s jejímž názorem souhlasím. Mně však zajímá Váš odborný názor, částečně možná prezentovaný Vaším procítěným dopisem, adresovaným VZP, totiž jestli (a jak) se projevuje na běžném člověku "péče" státu, projevující se nařízeními, formuláři, dopisy, vyrozuměními, výkazy, přehledy, výzvami k objasnění, pravidly (mj. také zákony a vyhláškami). Dopisy, jako je ten Váš, já už raději nepíšu, získal jsem si u institucí pověst podivína (která ovšem Vám při Vaší odbornosti ublížit nemůže :-). Pomáhá mi někdy řvát z okna do lesa, nic tím ovšem nevyřeším. S trochou nadsázky zvažuji vystěhování na vzdálený ostrov, jenže určitě i tam se najde despotický náčelník, okouzlený potištěným papírem s hlavičkou jeho úřadu.
Děkuji za odpověď,
Petr, Janská u České Kamenice
Já vlastně ani nevím, co ode mne chcete slyšet. Jak se na běžném člověku projevuje „péče státu“ v podobě právního absurdistánu s lavinou formulářů a potvrzení, to záleží na odolnosti jedince a na jeho výbavě. Je to asi jako ptát se, jak se na občanech Grónska projevuje zima. Na druhou stranu je ale třeba otevřeně říci, že co je moc, to je moc. V té změti alibistických „souhlasů“ a smluv o smlouvách se úplně vytrácí zdravý rozum. Než cokoli odkliknete na internetu, musíte potvrdit, že jste četli nějaké idiotské prohlášení a že s ním souhlasíte. Kromě několika paranoiků a obsedantů to samozřejmě nikdo nečte, je to tedy alibistické absurdum. Na to, abyste zametl před domem chodník, nestačí, že nasněžilo, musí na to být legislativa (pane bože!). Když se legislativa změní, nikdo neodhrabuje. Když se můj kolega – ortoped ráno na vizitě zeptal jednoho cvalíka s nohou na závaží, jak se mu vede, dotyčný mu odpověděl „na to se zeptejte mého právníka“. Sliby neplatí. Slovo neplatí! Na všechno jsou smlouvy sepisované jazykem, proti kterému je „okoličnaté myšlení“ jednoho mého bývalého pacienta se schizofrenií prostota sama. Se světem, kde už nikdo nikomu nevěří a i „dobrý den“ si musí dát podepsat, se dříve nebo později něco stane. Naše naděje je v tom, že se toho možná ještě dožijeme. Jen aby to nebylo za příliš vysokou cenu. Jinak děkuji za radu, zkusím si zařvat z okna.