3. 6. 2010
Vážený pane doktore,
čtu pravidelně vaši rubriku a chtěla bych vás požádat o odpověď na můj dotaz. Zajímalo by mě, zda vůbec existuje nějaké řešení. Můj přítel odešel do zahraničí v šedesátých letech jako dvacetiletý. V té době si "zakázal" jakýkoliv stesk po domově (pokud se něco takového dá zakázat). Krátce po emigraci mu zemřeli rodiče a zůstala jen sestra s rodinou. My dva jsme se seznámili před dvěma roky a v kontaktu (telefonicky, skype, e-mail) jsme téměř každý den. Osobně se vídáme tak po dvou měsících. Někdy mi připadá jako Káj v pohádce Sněhová královna, jako by byl bez srdce. Z různých situací však vím, že je sentimentální, romantický, Lze v člověku probudit city, které vlastní vůlí pozbyl?
Děkuji předem za odpověď
Marie N.
Opuštění rodné hroudy je vždy náročnou životní situací. Rané vzpomínky (obrazy, vůně, zvuky) mají zvláštní citový význam, jakož i kamarádi z dětství a vše, co souviselo s nejužší rodinou. Zpět k dětství se vlastně vztahuje téměř celá literární tvorba. Dítě v nás stále žije, je mírou našich věcí. A to dítě je svázáno s místem, se zemí. Rozum to časem převrství, osudové rány přesekají vazby, obranné mechanismy v zájmu přežití a v zájmu budoucnosti vytěsní, co se dá. Problém se tím však nevyřeší, pouze potlačí. Krásným příkladem toho, jak absence stesku na povrchu a hluboký v srdci žal jsou rubem a lícem téže mince, je dílo Milana Kundery. Povrchní pohled zdůrazňuje autorovu „roztržku s vlastí“, „nejezdí sem“, „trestá nás“, „píše francouzsky“ atd. Ve skutečnosti celá jeho tvorba je prodchnuta světobolem, jehož úběžníkem je vlast, trauma z vyhnání, ztracené naděje, přátelé, historická křivda, s níž se (na rozdíl od mnohých, co zůstali doma) nikdy nedokázal vyrovnat. Začíná to mj. v Nesnesitelné lehkosti bytí a končí to po letech Ignorancí. Její první kapitola Velký návrat je komplikovanou, leč výmluvnou odpovědí na Váš dotaz: nejde o ztrátu citu, jde o vzájemné nedorozumění, posílené odlišným utvářením paměti po separaci. Váš vzájemný problém tedy asi ani není absence citu, ale mimoběžná komunikace. Řešením jsou právě ty situace, ve kterých zjišťujete, že „je sentimentální, romantický“. Napadá mne, že by to byl vhodný případ pro biblioterapii. Rozšířený návod k ní najdete na http://www.hoschl.cz, kde do vyhledávacího okénka vpravo nahoře zadejte Kundera.