27. 5. 2010
Dobrý den pane Hoschl,
mám předplacený Reflex a tak s oblibou pravidelně čtu i vaše články, které jsou zajímavé a pravdivé. Mám 26 let. Někdy zadrhávám, rodiče se rozvedli když mi bylo 8. Trápí mě moje povaha. Nevím proč ale když někdo z blízkých z přítelkyniny strany má potíže a moje přítelkyně nebo i její otec se mnou o tom mluví, tak já se musím smát nebo aspoň usmívat. A nejhorší bylo když mé přítelkyni zemřel děda a já jsem nedokázal zachovat smutou tvář když mi to říkala. Něco ve mě nutí se usmívat. Oni si teď myslí že jsem zý člověk a škodolibý. Přitom já jsem citlivý člověk a mrzí mě to. Nevím s tím rady pane doktore. Prosím vás o váš názor, co mám dělat abych byl zase normální a spolucítil s blízkými. Za vaši odpověd předem děkuji a přeji hezký den,
Miroslav L., Ostrava
Neznám všechny okolnosti vašich obtíží, a proto se vyjádřím jen k tomu, co je z Vašeho mailu poměrně jasné. Zdá se, že Vás nejvíc trápí myšlenky, jež Vám přicházejí do vědomí, ačkoli nevyjadřují Vaše postoje, možná ani Vaše city a jsou často v rozporu s tím, co byste vědomě chtěl či co by se společensky slušelo. Vy jim neumíte poručit, a to ve Vás vytváří nepohodu, nesoulad, diskomfort, jenž byste rád nějak odstranil a své myšlení dostal plně pod kontrolu tak, aby se věnovalo pouze tomu, čemu chcete. Takové myšlenky se nazývají kontrérní či kontrární a mohou se vyskytnout u obsedantní poruchy. Jsou to rouhavé nápady o posvátných věcech či nutkání provést něco opačného, než co situace (hlavně slavnostní) vyžaduje. Tyto vtíravé myšlenky se také někdy označují jako kontrérní obsese. Vím o faráři, který měl vždycky při mši silné nutkání říci nahlas něco velmi vulgárního. Vůbec to nebyl zlý člověk! Nikdy to sice neřekl, ale celý se přitom zpotil a prožíval úzkost. Však se také obsedantně-kompulzivní porucha řadí mezi úzkostné poruchy (Rx26/03, s.15 a Rx11/07, s.23). Méně pravděpodobné je, že by váš úsměv v nevhodné situaci byl součástí nějaké tikové poruchy jako Tourettova syndromu nebo negativismu (Rx34/08, s.63), při kterém děláte něco opačného, než se po vás chce, a který se může vyskytnout u některých psychotických onemocnění. Pokud jde o kontrérní myšlenky, velmi doporučuji navštívit psychiatra v místě bydliště, svěřit se mu, a zjistit, zda skutečně jde o obsedantní poruchu. Ta je potom léčitelná psychoterapií, jež může spočívat v přehrávání kritických situací i v imaginaci (v představách) a v nacvičování přiměřenějších reakcí a vytváření vhodnějších myšlenkových schémat. To vše třeba i za pomoci psychofarmak na přechodnou dobu.