21. 1. 2010
Vážený pane Höschle,
nejen v souvislosti s rozhovorem s paní profesorkou Hanou Papežovou na téma mentální anorexie (Reflex 20/09), ale především v souvislosti s vlastní zkušeností mě zajímá, zda lze poruchy příjmu potravy - především tedy anorexii - považovat svým způsobem za závislost (stejně jako drogovou)? Zatímco lidé závislí na drogách mají potěšení z toho, že si návykovou látku vezmou, lidé s anorexií mají "potěšení" z toho, že se potravě úspěšně vyhýbají. Nicméně, přijde mi to jako mechanismus fungující na stejném principu. Různé příznaky a projevy, jako např. nutkavé jednání, změny nálad, nervozita, uzavřenost osoby a určitý egoismus apod. také spojují oba druhy závislostí. Lze v tomto smyslu hovořit o nějakých společných psychologických/psychiatrických prvcích?
Předem moc děkuji za případnou odpověď
M.M.
Když jsem před čtvrt stoletím uvažoval o neuroendokrinních podkladech vzniku závislostí, přišlo mi, že jsou to odvozeniny od základní závislosti, která je nezbytná k přežití všeho živého, a to je závislost na potravě. Motivací, bažením (cravingem) resp. abstinenčním příznakem je zde hlad, apetenčním chováním lov či cesta do supermarketu a příprava jídla, podnětem chutný řízeček a konzumatorním aktem polykání porcí. Podobně to chodí se sexem, kde je motivací libido, objektem obvykle sličný samec nebo samice, apetenčním chováním cesta na diskotéku a konzumatorním aktem páření. U dalších závislostí jsou tyto mechanismy kooptovány pro jiné objekty nebo činnosti. Téměř vždy jsou při tom zapojeny libostní mozkové struktury, obsluhované kupodivu dosti stejnými mechanismy (tzv. „reward system“). Tyto systémy se zapínají při přejídání, při gamblingu, kouření, kokainismu, závislosti na alkoholu aj. Zdá se, že patologické závislosti mohou být důsledkem narušení těchto systémů, které je pak třeba aktivovat zvýšeným „příjmem“ podnětů. Tak vzniká alkoholismus, patologické hráčství, obezita, nikotinismus, kokainismus atd. Toto „narušení“ může být i geneticky podmíněné, takže někdo má k rozvoji závislostí větší sklon než jiný. Bez ohledu na toto všechno si však nemyslím, že by mentální anorexie byla pouhou „závislostí“, i když společné psychologické prvky se zde najdou.