17. 4. 2009
Vážený pane profesore Höschle,
v poslední době se často setkávám s názorem, že my Češi jsme národ nepřející, závistivý, neodpouštíme úspěch, atd. Dokud jsem to slýchala jen z médií, tak mě to sice mrzelo, ale teprve když mi dcera sdělila ,že jim totéž "přednášejí" na vysoké škole /studuje obor Všeobecná sestra - Bc/, tak jsem se doopravdy naštvala. Znám dost slušných a přejících lidí ve svém okolí. Chtěla bych proto znát Váš názor nejen jako psychiatra, ale i světaznalého člověka.
Za případnou odpověď děkuji. Radka Šefčíková
S odpovědí na tuto otázku je to jako s dilematem, zda do půlky zaplněná sklenice s vodou je poloprázdná nebo poloplná. Buď jsme národ prima lidí, který je promořen populací skuhralů a nepřejícníků, nebo jsme naopak národem skuhralů a nepřejícníků, v němž se skrývá mnoho prima lidí. Obojí je pravda, záleží na pohledu. Váš dotaz je ale příležitostí k vyjádření mého přesvědčení, že cosi jako „národní povaha“, je ve skutečnosti mnohem tenčí slupka než by se zdálo. Kdyby se Švýcarům připravily podmínky, chovali by se do značné míry stejně jako my (a obráceně). To, čemu se říká „národní povaha“, je do značné míry dáno zkreslením, jež je důsledkem perspektivy, z jaké na sebe pohlížíme. My totiž vskutku kolem sebe vidíme závist a nepřejícnost. Pokud jsme však neemigrovali do jiné kultury, nemáme stejně důvěrný pohled na totéž jinde, abychom to mohli spravedlivě porovnat. Máme například dojem, že jsme země plná zlodějů a tunelářů – a to až do chvíle, než se s údivem dočteme, že vůbec největším tunelářem na světě zdaleka není Viktor Kožený, ale Američan Bernard Madoff, že největších podvodů se nedopustil H-systém, ale Enron, a že co do korupce jsou na tom Spojené státy (19.) hůř než Hong Kong (15.). Závist sousedovi (bodejžď by mu koza chcípla, když už ji já nemám) je třeba v Německu určitě stejná jako u nás. Ostatně jistá rozumná míra závisti je motorem snahy vyrovnat se, a tedy prosperity. To, že my jsme v korupci bohužel až na 56. místě, je „národní povahou“ dáno pouze částečně; zbytek padá na vrub úrovně demokracie, legislativy, vymahatelnosti práva, náboženství, výchovy a dalších podmínek. Jednou z nich je ekonomická prosperita. Jinak podobně jako Vy, i já samozřejmě znám slušné a přející lidi okolo sebe. Ale jestli jich je „dost“, tím si nejsem jist. Moc záleží na tom, s kým se stýkáte.