4. 12. 2008
Dobrý den, mohl byste mi prosím osvětlit vztah mezi množstvím sebevražd a podmínkami života v různých zemích světa? Při povrchním zkoumání se zdá, že bohatství působí jako něco za co si lze koupit štěstí, přitom v žebříčku sebevražd WHO se na špici neumísťují zdaleka jen chudé země. Je mi jasné, že vše je složitější než se zdá, mohl byste proto čtenáře trochu zasvětit do problematiky? Děkuji. S pozdravem Ondřej Němec
Vztah životních podmínek a sebevražednosti je jedním z pádných argumentů proti názoru, že štěstí se dá koupit. Není to pravda. Zdá se sice, že bída plodí neštěstí, ale na druhé straně velmi mnoho velmi bohatých lidí je velmi nešťastných. Plní ambulance psychoterapeutů, pijí, fetují, rozvádí se a páchají sebevraždy. Když jsem v devadesátých letech jednou přijel se svou letitou Dacií do servisu, řekl mi mechanik: „Doktore, mezi námi, už by to chtělo lepší auto. Ale na druhou stranu je fakt, že ještě aspoň nemáte prostřílený dveře jako tady vedle ten s tím Audi“. Epidemiologické a demografické studie v různých částech světa naznačují několik možných faktorů, které „sytí“ vysokou resp. nízkou sebevražednost: chudoba, nezaměstnanost, spotřeba alkoholu (rizikové faktory), možná geografické podmínky (slunce jako ochranný faktor?), výživa (omega-3-nenasycené mastné kyseliny jako ochranný faktor?), životní styl (japonské pracovní nasazení jako rizikový faktor), religiozita (náboženství jako ochranný faktor), geny (afektivní poruchy a schizofrenie jako vysoce rizikový faktor), socio-politické podmínky (ve válce sebevražednost většinou klesá), spotřeba antidepresiv (s rostoucí spotřebou klesá sebevražednost), pohlaví (mužské jako rizikový faktor) aj.. V každé oblasti světa se uplatňuje jiný trs těchto faktorů, jež se spřádají ve výsledná čisla vystihující prevalenci sebevražedného chování. Jednotlivá proměnná, jako bohatství, vytržena z kontextu nedává smysl. Mezi země s vysokou sebevražedností patří Litva (hodně vodky, nezaměstnanost, relativně málo slunce, možná geny a psychosociální podmínky a také lepší statistiky po rozpadu SSSR), některé země bývalého SSSR (Rusko), Maďarsko (tam ale významně klesla ruku v ruce s nárůstem spotřeby antidepresiv a dostupností psychiatrické péče), dříve i Skandinávie (na Gotlandu významně klesla po proškolení praktických lékařů o depresi, jinak ve Švédsku klesla také se vzestupem preskripce antidepresiv), ale také Japonsko (životní styl). Naopak nízká sebevražednost je ve středomoří (Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko-dostatek slunce?), v Nizozemí a v Británii. Ochranné působení se přičítá tradiční religiozitě (katolicismus v Itálii a ve Španělsku, protestantismus v Holandsku). Sebevražednost má také své epidemie (v Evropě kdysi po vydání Goethova Utrpení mladého Werthera, během hospodářské krize kolem r.1930, v Anglii po smrti princezny Diany). Při studiu sebevražednosti a jejích změn je tedy třeba nejenom brát v úvahu všechny uvedené proměnné, ale také skutečnost, že bohatství je věc velmi relativní a nás nečiní nešťastnými ani tak omezenost vlastního majetku jako mnohem spíše bohatství toho, s kým se srovnáváme (nebýt tohoto mechanismu, nemohly by odbory u nás ani ceknout, neboť ve srovnání s většinou světa si žijeme nad poměry). Mimochodem u nás je nyní sebevražednost ve středním pásmu (asi 14/100 tis. obyv./rok, M:Ž asi 5:1).
Více o tom např. http://www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/6749_27006.html