13. 11. 2008
Vážený pane Höschle,
Je mi 26 let, před několika týdny jsem úspěšně dokončila univerzitní studium na Karlově Univerzitě a podala jsem v předchozím zaměstnání, kde jsem zastávala asistentskou pozici, výpověď. Tím pro mě začalo velké trápení – co dál? Obor na vysoké škole jsem vybírala s tím, že si nejsem jistá, co bych chtěla v budoucnosti dělat, ale šly mi dobře jazyky, tak jsem si zvolila obor na Filozofické fakultě. Nejsem však dosud přesvědčená, že chci v oboru pracovat a ani nemám představu o případném zaměstnání, které by splňovalo moje představy. Jediné, co vím s jistotou, je, že bych se chtěla v práci naplno realizovat a nechtěla bych pracovat pouze pro peníze (vím, že je to vcelku politováníhodné, když mladý člověk neví, co chce, ale myslím, že nejsem jediná). Existuje nějaké poradenství v této oblasti? Našla jsem na internetu několik agentur nabízejících „career counselling“, ale je obtížné poznat, která je seriózní a co by mělo být součástí takového poradenství. Domnívám se, že zcela určitě pohovor s psychologem, nedovedu si totiž představit, že by mi někdo na základě nějakého testu řekl, v jaké profesi se mám prosazovat. Co si o tom myslíte? Předem Vám děkuji za Vaši odpověď. S pozdravem a přáním hezkého podzimního dne, Tatiana J.
P.S. Nerada Vás obtěžuji, ale je to pro mě velmi důležité a rozhodla jsem se Vám napsat, protože Vám důvěřuji nejen jako odborníkovi, ale i jako člověku.
Zamyslím-li se nad sebou, shledávám, že na gymnáziu, na medicíně a dokonce ještě i na psychiatrii mně nejvíc vyhovovala ta široká škála uplatnění, ta nejistota, co chci vlastně dělat a to, že jsem to rozhodnutí mohl celkem beztrestně neustále odsouvat. Jiným typům spíše vyhovuje, když mají své nadání nalajnováno a už v pěti letech všichni tuší, že ten bude inženýrem a onen zase houslistou. Chci tím říci, že Vy můžete ze svého problému udělat přednost. Nejjednodušší by bylo vzít jakoukoli práci, o které se domníváte, že by Vás mohla bavit (třeba i bez jakéhokoli vztahu ke škole, co jste dělala), a prostě to zkusit. Váš věk dnes ještě nic neznamená a každá zkušenost Vás posouvá k novým možnostem, a to jak profesně, tak i v soukromí. K různým poradenským agenturám a jejich motivacím jsem také skeptický, ale kdysi dávno jsem dělal test, který ukazoval v percentilech, k čemu mám předpoklady. (Percentil v tomto případě udává „více než kolik procent populace“ se hodím na to či ono). Absolutně nejvíc (asi 95%) mi vyšla pedagogická práce, pak literatura, a relativně málo (asi 63%, jestli si dobře pamatuji) medicína. Tu jsem nakonec vystudoval, bavila mne a stále mne baví, živím se jí, ale po těch téměř 40 letech od onoho testu musím uznat, že na něm přece jenom něco bylo. Uplatnil jsem se víc jako učitel než léčitel a v porovnání s některými kolegy nejsem zrovna dysgrafik. Klidně si to také zkuste. Nemusíte na výsledek dát, ale jako zpětná vazba k zamyšlení Vám to může pomoci.