6. 11. 2008
Dobrý den,
nedávno jsem viděla britsko-irský film Padlé ženy. Vypráví o ústavu v Irsku, do něhož byly zavírány dívky, které otěhotněly za svobodna, popř.měly milenecký poměr - film se odehrává v 60.letech minulého století v extrémně rigidním katolickém Irsku. Ženy byly v ústavu brutálně týrány, po porodu jim byly odebírány děti, které jejich matky už nikdy neviděly, na denním pořádku byly extrémní tělesné tresty, ponižování či sexuální zneužívání. Napadlo mě, že kdyby byli v podobném ústavu drženi muži, zcela určitě by tam vznikaly nějaké struktury -kápo, vůdce, podřízení, zneužívaní, donašeč spolupracující s bachaři, atd. V tomto filmu nic takového nebylo. Všechny ženy /trýzněné dalšími ženami -jeptiškami/ byly stejně ubohé, žádná se nijak nesnažila v rámci možností zlepšit své postavení. Existuje nějaká studie, která zkoumá chování v uzavřeném kolektivu mužů /vojna, věznice/ a žen v extrémních či nezvyklých podmínkách? Resp. studie zkoumající rozdíly mezi chováním ve skupině mužů a žen. Všimla jsem si i u malých dětí na pískovišti, že se velmi rychle rozřadí -dominantní dítě, submisivní, zakřiknuté, atd. Na vojně k něčemu podobnému mezi muži taky docházelo. Jaké zákonitosti panují mezi ženami? Vzhledem k odlišnostem v mozku, myšlení a chování, by rozdíly být měly. Zkoumal to někdo?
Děkuji
Alena K.
Prakticky v každé lidské skupině (jakož i u primátů, hominidů a některých dalších druhů) se časem buď spontánně nebo pod vnějším tlakem vytvoří hierarchie dominance, která má v různých prostředích různou podobu a různé názvosloví (alfa samec, kápo atd.). K tomu, aby se tak stalo, stačí, aby každý jedinec byl opatřen čtyřmi základními vlastnostmi: úzkostí vůči nadřízeným, podrážděností vůči podřízeným, pocitem slasti při vzestupu ve společenském žebříčku a pocitem deprese při sestupu v něm. Jakmile opatříte jednotlivce těmito rysy, ihned se vám skupina z nich složená společensky rozvrství. V uvedeném filmu se hierarchie neobjevila buď proto, že film neodpovídá skutečnosti a tento prvek potlačil, nebo proto, že v určitém postavení (zoufalství, izolace, ztráta komunikace aj.) se výše uvedené mechanismy nemohou uplatnit. Mezi muži a ženami jistě jsou rozdíly v dominanci, ale to neznamená, že by ženské skupiny byly těchto mechanismů prosty, jak o tom svědčí poměrně bohatá penologická literatura i sociologické studie a sociobiologická pozorování. Momentálně mne ale nenapadá žádná studie, která by Vaši otázku řešila primárně jako problém pohlavní diferenciace.