30. 10. 2008
Co říkáte tomu, jaké má Jiří Paroubek kamarády? To bude premiér! Je na to nějaké psychologické vysvětlení?
Jana Kalinová
Na první otázku odmítám odpovědět, protože byla v posledních dnech a týdnech v našich médiích zevrubně provařena (Steigerwald, Pečinka, Bursík v Otázkách Václava Moravce a mnoho jiných) a nelze k tomu přidat nic nového. Odpovím tedy pouze na tu druhou. Když jsem před čtyřiatřiceti lety začínal pracovat v psychoterapeutické skupině na otevřeném oddělení tehdejšího Výzkumného ústavu psychiatrického v Bohnicích, stanul jsem poprvé v životě tváří v tvář skupinové dynamice. Naši pacienti se tenkrát rekrutovali z nešťastníků všeho druhu, od neurotiků až po psychopaty, jak se tehdy nazývaly poruchy osobnosti. První, čeho jsem si všiml, když jsem jim dal naprostou volnost v tom, jak se ve skupině rozsadí, byla pravdivost úsloví „vrána k vráně sedá“. Aniž bychom museli dlouho pátrat, hned jsme věděli, o co asi u nově příchozích jde: sedli si totiž téměř neomylně k těm, se kterými sdíleli společné rysy, problémy a často i diagnózu. Už tím, kam si sedli, se vlastně klasifikovali. Úzkostní k úzkostným, obsedanti k obsedantům, psychopati k psychopatům, kriminálníci ke kriminálníkům. Cosi je k sobě přitahovalo, téměř neomylně se poznali, byť podvědomě. Říká se tomu sociogram. Sociogram psychoterapeutické skupiny byl důležitým a výmluvným zdrojem informací pro ostatní včetně terapeutů. Ve skupině to byla velká výhoda, moc nám to pomáhalo. Zda to pomůže v politice, si nejsem tak úplně jist. Proti politice je totiž psychiatrie procházkou růžovým sadem.