9. 10. 2008
Pane doktore,
V magazínu LN jsem se v rozhovoru s poslancem Moravou od něho dočetl: “…jeden kamarád mi poslal rozhovor s psychologem, který tvrdí, že jsem typickým představitelem zlaté mládeže. Že akorát jezdím luxusními auty, hraju golf a noci trávím po barech - a když mi někdo tenhle svět vezme, tak se rozbrečím. U toho jsme se celá rodina nasmáli. Protože golf jsem v životě nehrál, jezdím škodovkou a do baru chodím tak jednou za měsíc. Byť to může být pro mnohé překvapivé, jako poslanec jsem žil v podstatě stejně jako dřív….” Nemyslel náhodou rozhovor s Vámi v MFD 13.9. t.r.? Co tomu říkáte?
L. Vácha
Určitě myslel, i když nejsem psycholog. Je mi líto, že takto věci kroutí ve svůj neprospěch. Já jsem o něm neřekl prakticky nic, přestože novinář v rozhovoru mne k tomu neustále nutil. Zdůraznil jsem mu, že pana Moravu ani pana Tlustého osobně neznám a že na jeho otázky budu pouze uvádět obecné principy jevů, na které se ptá. V žádném případě jsem neřekl, že pan poslanec hraje golf, natožpak že by trávil noci po barech. To je absurdní. Vámi zmíněná pasáž zněla takto: „Ono to zapadá do obecných principů. Takové ty skleníkové květinky, kariérní rychlokvašky, taková ta zlatá mládež, která se pohybuje mezi terénním autem, golfovým hřištěm a hernou, tak najednou ve složité životní situaci - když je opustí dívka, věci se vymknou z kontroly, něco na vás praskne, dostanete se za hranici zákona - nemají vypracované obranné mechanismy a sesypou se.“ Ani slovo o poslanci Moravovi, ani slovo o barech. Hovořil jsem pouze o obranných mechanismech lidí v náročných situacích. Oslí můstek, že „to“ (rozuměj situace pana Moravy) zapadá do těchto mechanismů, k tomu navíc přidal autor. Podobně nešťastně vyznělo povídání o zločincích s nevinným obličejem, na které jsme v rozhovoru asociovali od některých typů „dětských“ vizáží. V rozhovoru to vypadá, jako bych řekl, že je pan Morava zločinec, což jsem neřekl a ani si to nemyslím. Pakliže to takto všechno hloupě vyznívá, tak se (panu Moravovi) za to omlouvám. Dávat rozhovory je riskantní a dobře mi tak. Pana Moravy je mi líto a ani si nepřeji, aby sloužil jako prototyp při rozebírání podobných témat. Připomíná mi to anekdotu o arcibiskupovi z Canterbury, který letěl na návštěvu New Yorku. Už na palubě letadla se ho jeden novinář zeptal, zda v New Yorku hodlá navštívit vykřičený dům. Arcibiskup s anglickou ironií opáčil: „V New Yorku jsou nějaké vykřičené domy?“, načež druhý den byly v novinách palcové titulky „Arcipiskup z Canterbury se už v letadle ptal po vykřičených domech“. Všechno pravda.