4. 9. 2008
Pane doktore,
máte jako psychiatr nějaké vysvětlení, proč je v Česku tolik mrtvých na silnicích?
Jana Lukešová
První důvod je ten, že Češi jsou špatní řidiči, asi jedni z nejhorších v Evropě. Jaký je kdo řidič se totiž nepoměřuje tím, jak rychle umí vystřelit na zelenou a jak bláznivě se odváží řítit po silnici, nýbrž zejména tím, jak dokáže svou jízdu přizpůsobit svým schopnostem, zkušenostem a dovednostem. V tomto ohledu jsou mladiství horší než staří a muži horší než ženy. Proto viníky „smrťáků“ jsou u nás více muži než ženy a spíše mladší než starší. Dalším důvodem je agresivita, zejména je-li smíchaná s přebujelým smyslem pro spravedlnost (hlavně pro sebe) a s neschopností snést porážku. Agresor musí všechny porážet, nesnese, když ho někdo předjede. Musí být všude první, musí mít vždy navrch, musí mít poslední slovo. A běda, je-li navíc v právu. To se raději zabije, než aby ustoupil. Polovině nehod by se dalo předejít, kdyby jejich účastníci včas uhnuli a netrvali na svém, i když jsou v právu. Urputný smysl pro spravedlnost na silnicích často zabíjí. Dalším zhoubným mechanismem je identifikace se svým autem či motorkou: řidiči velkých, silných, rychlých či terénních strojů se chovají jakoby sami byli velcí, silní, rychlí či terénní. Auto je protézou jejich nezralého Ega. Nejhorší, co se tedy může agresivnímu machovi v mercedesu stát je, když ho na dvojité čáře předjede ženská ve staré škodovce. Toto psychologické podhoubí českého silničního provozu se navíc setkává s neúčinnými způsoby policejního postihu. Policie je nejúspěšnější při vybírání vysokých pokut na neškodných přehledných místech s rychlostí záludně omezenou nejlépe na třicet, kam stačí postavit radar a kasírovat. Žádné lovy šílenců v terénu, nýbrž pokutování nevinných. Oblíbeným zločinem u nás také bývá týden prošlá technická kontrola u bezvadného zánovního auta, špatné parkování či prošlá lékárnička. V Americe jsem naopak několikrát zažil zjevení policejního auta s namířeným radarem v naprosté pustině, zato naprosto cíleně. Někde přidáte v domnění, že vás nikdo nevidí či uděláte myšku – a šup, kde se vzal tu se vzal, už je policajt u vás. Není to pro policii sice tak lukrativní jako stoupnout si v sobotu dopoledne s radarem na prázdnou čtyřproudovku za ceduli se čtyřicítkou, ale v prevenci nehodovosti o je to o mnoho účinnější. Postrachem silnic je tedy mladý agresivní blbec v silném autě či na silné motorce, jeho spojencem pak policie pokutující místo něj taťku s rodinou na nedělním výletě za nerozsvícená světla v poledním žáru.