19. 6. 2008
Dobrý den,chtěl bych se zeptat,jak to funguje,když například člověk,který na sobě pozoruje nějaké zvrácené sexuální touhy či násilnické sklony a rozhodne se dobrovolně vyhledat odbornou pomoc.Platí,že pokud přijde dobrovolně,tak má právo i dobrovolně odejít? Nebo je na lékaři možnost rozhodnout o míře nebezpečnosti pro společnost a může takového člověka i proti jeho vůli preventivně hospitalizovat?(Ne, že bych na sobě něco pozoroval,jen mě děsí některé zprávy v médiích). S pozdravem J. P.
Opravdu platí, že za pouhé neobvyklé (byť „zvrácené“) sexuální touhy či představy nemůžete být proti své vůli léčen ani jinak sankcionován, navštívíte-li sexuologa. Navíc ochota se sebou něco dělat je bonusem na Vaší straně. Preventivní nedobrovolné hospitalizace už u nás nejsou dost dobře možné. Poslední případ zavražděného devítiletého chlapce však znovu připomněl otázku, zda je to úplně dobře. Sexuologie dnes sice není přímo součástí psychiatrie, ale sdílí s ní některé charakteristiky. Jednou z nich je společenská dimenze, na jejímž jednom konci je zneužití oboru k represi a potlačování svobody lidí a na druhém ohrožení společnosti. Pedofilní sadista dobře ví, že vraždit děti se nemá; může to jinak být milý a slušný člověk. Je asi v takové situaci, jako kdyby se normální heterosexuál dostal do kultury, kde by se pohlavní styk s opačným pohlavím trestal doživotím nebo i smrtí. Někteří by se dokázali ovládnout, jiní ne. Z těch, co by se neovládli, by některé chytli, jiné ne. A z těch, co by chytli, by některé usvědčili a odsoudili, jiné třeba ne. Otázka zní, zda by jim mělo hrozit nebezpečí pronásledování, kdyby se svými fantaziemi svěřili u sexuologa dřív, než by k něčemu došlo. Zastánci represe mají za to, že ano, zastánci svobody jednotlivce a presumpce neviny mají za to, že nikoli. První vede dříve nebo později ke zneužití moci vůči nevinným (hubení duševně nemocných v Třetí říši), druhé ke zneužití svobody, většinou bohužel rovněž vůči nevinným.