29. 5. 2008
Pane doktore,
Rozumíte sporům o „univerzitní nemocnice“? Můžete mi to trochu vysvětlit? Nepracuji ve zdravotnictví a vůbec nechápu ten rozruch ani o co jde.
M.Janeček
Všude, kde se na univerzitách učí medicína, je problém s tím, že za výuku zodpovídá školství (univerzita, rektor, děkan) kdežto za nemocnice, kde ta výuka probíhá, zodpovídá zdravotnictví (ministerstvo popř. management, ředitel). Tato dvojkolejnost zasahuje ekonomiku (jedno se hradí převážně ze státního rozpočtu, druhé ze zdravotního pojištění), řízení, pravomoci, výzkum a nakonec i dlouhodobé plány a priority, které mají oba rezorty často velmi odlišné. Nikde se to nepodařilo pořádně vyřešit. Přitom každá z těch stran má pocit, že doplácí na tu druhou. Nemocnice myslí, že by měly víc klidu a peněz na práci, kdyby se tam nemotali medici a nezdržovali, univerzity zase, že tu pravou akademickou medicínu, výuku a vědu by mohly pořádně dělat, kdyby jim v tom nepřekáželi ekonomičtí omezenci. Navíc školští pracovníci hodně přispívají k chodu nemocnic za minimální platy (částečné úvazky). Dvojkolejnost pravomocí pak umožňuje, aby se tato psychologie prakticky uplatňovala v podobě různých schválností, které si škola a nemocnice někdy vzájemně dělají. Současná vláda se to pokouší konečně rozčísnout. Navrhla založení univerzitních nemocnic jakožto akciových společností s 34% podílem univerzit (zbytek stát) a s jednotným řízením. Tato představa tvrdě narazila na univerzitách (měly by malý podíl). Na to došlo k zajímavému fenoménu šíření paniky jakousi sociální infekcí, kterou přenášejí jedinci, kteří ten návrh nečetli a skoro nic o něm nevědí. Vědí jen, že mají šířit nevoli, odpor za každou cenu a blbou náladu. Čím víc jich je, tím je nemožnější vyslovit jiný názor (náboj roste geometrickou řadou) a tím menší šanci na uplatnění má věcná argumentace. Ta by například mohla znít: Je nynější fungování fakultních nemocnic zcela katastrofické? Z hlediska pacienta asi nikoli. Běží na nich výuka? Ano. A jaký myslíte, že v nich mají univerzity podíl nyní? Odpověď: nula. Navýšení na 34% není úplné bingo, ale lepší než nic. Další argument se týká tvoření zisku (ve zdejší kotlině to, co vydělává, je každopádně podezřelé). Další se týká rozkradení a vytunelování. Odpověď: dá se to udělat tak, aby k prodeji akcií byl nutný souhlas více než dvoutřetinové většiny. Univerzita takový krok může tedy zablokovat i se svými 34%. Tak o co jde? A zkoumá někdo, jaký dopad takový model může mít na kvalitu péče, výuky a výzkumu? Taková diskuse (byť nejednoduchá) by se mi líbila. A ne střílení emocemi a negativismem za každou cenu. Tato vláda se musí pohnout vpřed, jak to jen jde, protože příští volby zákonitě prohraje a pak už bude zase nejméně na osm let klídek a porcování mamuta. Dzurinda to taky všechno na Slovensku projel, ale jeho země z jím nastartovaných (a Ficem vesměs nezrušených!) reforem stále žije.