15. 5. 2008
Vážený pane doktore,
těsně před usnutím, v polospánku, mívám náhlý pocit pádu, často doprovázený i snem v němž kamsi padám. Vždy se poté proberu s trhnutím těla. Ráda bych se Vás zeptala, jak se tento stav nazývá a co jej způsobuje. Předem děkuji za Vaši odpověď. Kristýna Šuleková
Jevům na hranici vědomí a spánku, které se vyskytují při usínání, se říká hypnagogické fenomény. Nejčastěji jde o nepravé halucinace (pseudohalucinace). Název hypnagogické jim dal v r.1848 A. Maury ve své práci „Des hallucinations hypnagogiques ou des erreurs de sens dans l’état intermédiaire entre le somme et la veille“ neboli „Hypnagogické halucinace či omyly smyslů ve stavech na pomezí spánku a bdění“. Nejrozšířenější z nich je právě pocit létání (levitace) a volného pádu, často následovaný krátkým projasněním vědomí („proberu se s trhnutím těla“) a náhledem na to, že jde jen o přelud. Obecně se jako levitace označuje vznášení těles ve vzduchu (lat. levitatio od levitare k levare=zdvíhat; odtud elevátor, zdviž). To je to, čím tak fascinují publikum kouzelníci a iluzionisté, a co je jedním z nejčastějších nesplněných přání lidstva. Freud levitaci vysvětloval právě jako nesplněné přání vyjevené ve snu. Buď je to přání infantilní (létat), nebo to může být symbol přání erotického, které je cenzurováno. Přírodovědný pohled se drží více při zemi a vidí v psychagogických fenoménech stavy přechodné nerovnováhy mezi aktivačními (budivými) a inhibičními (tlumivými) mozkovými mechanismy při usínání, v důsledku čehož se objeví fylogeneticky (vývojově) staré vzorce prožívání, k nimž vznášení zřejmě patří (létání či vznášení se některých ryb, ptakoještěrů a ptáků, o hmyzu nemluvě). Takže: nebojte se, je to pocit velice častý a sám o sobě neznamená žádnou duševní poruchu. Na rozdíl od rogala a skákání s padákem je levitace navíc o poznání bezpečnější.