17. 4. 2008
Pane doktore,
máme v redakci kolegu, je to fajn kluk, píše dobře, ale je zcela nedisciplinovaný v termínech odevzdávání textů. Řekne, že text dá v pondělí, ve čtvrtek to dopisuje a v pátek dodá na tu úplně poslední chvíli. Neplatí na něj pokuty, vyhrožování, ani ironie a mírný posměch, kterému je vystaven. Je to nějaká porucha osobnosti, nemoc, nebo jen lajdáctví? A dá se s tím něco dělat?
Vedoucí pracovník jednoho známého českého týdeníku
Neschopnost řídit se nějakým časovým plánem bývá často příznakem poruchy osobnosti. Poruchám osobnosti se dříve říkalo psychopatie. Jejich hlavní společnou charakteristikou je právě určitá nespolehlivost a nestálost v mezilidských vztazích a neschopnost poučit se z trestu anebo vytěžit z odměny. K tomu přistupuje neschopnost odložené satisfakce, neschopnost sledovat dlouhodobější cíle a přesouvání viny na okolí. Jestliže dotyčný poruší pravidla a dočká se za to nějakých sankcí, považuje je za nespravedlivé a vinu svaluje na rodiče, na učitele, na šéfa, policajta, lékaře, bachaře či jinou autoritu, se kterou postupně během své kariéry přichází do styku. Někteří psychopati však mají schopnost manipulovat s lidmi, což spolu s dalšími rysy jako je určitá podezřívavost či útočnost může paradoxně vést k ovládnutí vedoucí pozice v sociální skupině. Z takových jedinců se pak mohou rekrutovat i političtí vůdci autoritativního typu, nezřídka diktátoři. Skupina osobnostních poruch je ovšem natolik pestrá, že nic z uvedeného neplatí absolutně. Z uvedeného vyplývá, že běžná strategie cukroví a biče nefunguje, takže jako jediné řešení vidím léčbou podmíněnou výpověď, asi jako u alkoholiků. Pomůže-li psychoterapie, dobře, nepomůže-li, pak dotyčný odejde, obšťastní svou povahou zase nějaké jiné pracoviště a Vám se uleví. V případě mimořádných talentů se však vyplatí pečlivě zvážit poměr zisků a ztrát. Mít Einsteina na katedře fyziky by se asi vyplatilo i tehdy, kdyby nosil boty bez ponožek a porady vedení okázale ignoroval.