10. 4. 2008
Vážený pane profesore,
domnívám se, že můj otec je podivín, ale v žádném případě to není psychiatrický pacient. Přesto byl předveden policií na psychiatrii v Dobřanech za účelem přezkoumání jeho způsobilosti k právním úkonům. Tak to určil soud. Otec během ambulantního vyšetření, ke kterému byl předveden policií proti své vůli, nespolupracoval s lékařkou. Celé "vyšetření" si ovšem nahrál na diktafon. Při tom "vyšetření" bych očekávala mnohem větší profesionalitu na straně paní doktorky, ale posudek, který pak vypracovala, mě jednoduše šokoval - byl zaujatý. Polovina jejích závěrů byly nepravdy. Psala například, že byl otec výrazně slovně agresivní, což nebyla pravda atd. Soud později na základě tohoto posudku vydal příkaz k umístění otce do psychiatrické léčebny na dobu 6 týdnů na pozorování. Můj dotaz zní: a) jak probíhá obvykle toto "pozorování"? b)je možné podávat proti vůli pozorovaného nějaká farmaka? c) je na místě moje obava z podjatosti lékařů v té léčebně nebo se jednalo o selhání jednotlivce? d) jaké existují pro tyto případy kontrolní mechanismy? Za odpověď velice děkuji.
Mgr. Z.J.
Zákon o péči o zdraví lidu 20/66 v §23, odst. 4 říká, že bez souhlasu nemocného je možné provádět vyšetřovací a léčebné výkony a případně převzít nemocného i do ústavní péče a) jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž lze uložit povinné léčení, b) jestliže osoba jevící známky duševní choroby ohrožuje sebe nebo své okolí, anebo c) není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví. Dále se pak v §24 říká, že převzetí nemocného bez jeho písemného souhlasu do ústavní péče je zdravotnické zařízení povinno do 24 hodin oznámit soudu, v jehož obvodu má sídlo. Soud pak zahájí řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu, ledaže převzetí a držení nařídil soud v jiném řízení (!). Nemá-li ten, kdo byl ústavem převzat, jiného zástupce, ustanoví mu soud pro toto řízení opatrovníka. Soud provede důkazy potřebné pro posouzení, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů, vyslechne nemocného a ošetřujícího lékaře. Do sedmi dnů ode dne, kdy došlo k omezení, soud rozhodne, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů. Usnesení o tom se doručí umístěnému, ledaže podle vyjádření ošetřujícího lékaře není schopen chápat obsah takového rozhodnutí, dále jeho zástupci (opatrovníku) a ústavu. Odvolání proti tomuto usnesení nemá odkladný účinek. Ústav může umístěného propustit, i když soud vyslovil, že k převzetí došlo v souladu se zákonnými důvody. Jestliže soud vyslovil, že převzetí bylo v souladu se zákonnými důvody a umístěný je omezen nebo vyloučen ze styku s vnějším světem, pokračuje soud v řízení o přípustnosti jeho dalšího držení v ústavu. Ke zjištění zdravotního stavu umístěného soud ustanoví znalce, jehož úkolem je vyjádření o tom, zda další držení v ústavu je či není nutné. Znalcem nemůže být ustanoven lékař, který pracuje v ústavu, v němž je umístěný držen. V rozsudku, který musí být vyhlášen do tří měsíců od výroku o přípustnosti převzetí do ústavu, rozhodne soud, zda další držení je přípustné a na jakou dobu. Účinnost rozsudku zanikne uplynutím doby jednoho roku ode dne jeho vyhlášení, nebyla-li v něm určena lhůta kratší. Má-li být držení v ústavu prodlouženo nad tuto dobu, je nutno provést nové vyšetření a soud musí o povolení dalšího držení znovu rozhodnout. Rozsudek ale nebrání tomu, aby ústav dotyčného propustil před uplynutím uvedené doby. Důležité je, že osoba držená v ústavu, je-li způsobilá k právním úkonům, její zástupce (opatrovník) a osoby jí blízké mohou ještě před uplynutím doby, do které je držení přípustné, žádat o nové vyšetření a rozhodnutí o propuštění. Výše uvedené se přiměřeně vztahuje i na jiná omezení včetně nedobrovolné aplikace léků. Náklady řízení platí stát. Neplatí však náklady právního zastoupení. Z toho všeho usuzuji, že záležitost Vašeho otce je primárně záležitostí právní, neboť byla spuštěna soudem, nikoli zdravotnickým zařízením nebo jiným subjektem obávajícím se o zdraví Vašeho otce. Za druhé, navzdory Vaší domněnce, že lékařka byla podjatá, si nemyslím, že by se jednalo o podjatost celého zařízení, protože takový případ znamená pro léčebnu jen zátěž a nepříjemnosti. Bude za tím tedy něco jiného, patrně souvisejícího s nějakými předchozími právními úkony Vašeho otce, o nichž nic nevím.