20. 3. 2008
Vážený pane Höschle,
dnes večer jsem sledoval pořad Máte slovo, v němž jste řešili agresivitu školáků. Nemyslíte si, že velký vliv na onu agresivitu má chování našich předních politiků? Vemte v potaz, že jejich hrubé chování je sdělovacími prostředky hojně medializováno (Střepiny, 168 atd.). Stačí sledovat nejvyššího ústavního činitele M. Topolánka. Namátkou jeho výroky jako "běžte do prdele" (na novináře), "běžte už do prdele" (při prezidentské volbě, pak rozebíráno v MFD a v LN), "co to tady děláte za píčoviny" (na kolegy z ODS v přítomnosti novinářů), "ty vole ty magore" (na Čunka při tiskové konferenci), zdvižený prostředníček (fakáč) na M.Kalouska ve sněmovně, výroky s nacistickým podtextem atd. Takto bych mohl ve výčtu vulgarit v případě premiéra pokračovat velmi dlouho. Podotýkám, že všechny tyto sprostoty běžely v masmédiích! Jaký vliv má chování vrcholných představitelů (premiéra, ministrů atd.) na chování školáků? Máte o tom nějakou představu? Děkuji.
Se srdečným pozdravem, Jiří Hus
Vaše otázka je velmi sugestivní a svádí k paušální domněnce, že politici jsou našim dětem špatným vzorem a kazí tak vlastně národ. Obávám se však, že tak jednoduché to není. Za prvé, kauzalita v tomto případě je také obrácená (politici nejdřív byli dětmi). Za druhé, politici dnes zřejmě nejsou pro mládež důležitými identifikačními vzory, o čemž svědčí okázalý nezájem, jakému se vrcholní politici podle různých průzkumů u mladé generace těší. Jinými slovy, mládež napodobuje spíše někoho jiného, nikoli politiky. Za třetí, přirozený jazyk je živoucí médium, které se sémanticky neustále proměňuje a posouvá, takže konotace jednotlivých výrazů je dána nejen kontextem, ale i dobou, v níž jsou použity. V amerických filmech „fuckování“ vybledlo do podoby jakéhosi „ty vole“, ačkoli přeloženo doslova, bylo by v češtině stále ještě velmi vulgární. Eliška Krásnohorská kdysi napsala Bedřichu Smetanovi, že „libreto (Dvořákovy opery Šelma sedlák – pozn. CH), …, obsahuje takové věty, jako ‘Bodejž by tě kráva trkla‘…nebo ‘jen už nechytejme lelky‘…“. Na to jí Smetana ve svém dopise opáčil: „Mluva v textu v Dvořákově opeře je skutečně sprostá. Takového něco by se již nemělo trpět.“ Za čtvrté, je tedy otázka, zda vulgarita našich některých čelných představitelů není spíše výrazem doby, jíž jsou produktem, než obráceně. Demokracie totiž tak trochu znamená, že „kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti“. Navzdory tomu však souhlasím s názorem, že trocha aristokratické noblesy jako vzoru k napodobení by národní kultivaci neuškodila. Na rozdíl od premiéra kníže Schwarzenberg neříká „do p…le“, ale „do Prčic“. Různá stáj, stejná doba. Je výsledný rozdíl opravdu tak markantní, jak si myslí naše generace?