31. 1. 2008
Vážený pane profesore,
prosím vás, mohl byste vysvětlit pojem „druhá míza“ u mužů. Proč velmi často muži po dovršení věku padesáti let a po zbilancování, najednou zjistí, že si nic neužili...opouštějí dvacetiletá manželství...zakládají nové rodiny.....při tom pálí za sebou všechny mosty? Zdá se mi, že v naší společnosti to začíná byt celkem tradiční jev. Ale co ty chudinky, opuštěné, zhrzené, zpravidla v nebo po přechodu....??? Vzhledem k tomu, že mně tento jev nesmírně zajímá, protože se v mém blízkém okolí vyskytl a vzhledem k tomu, že bych mohla být i já potenciálně postižená, chtěla bych vědět, zda se tomu dá nějak předejít, zda se jedná u mužů o jakýsi obrácený ženský přechod, zda je to jen dočasný výkyv s nadějí na návrat do zaběhlých kolejí, anebo se jedná o doživotní změny?
Děkuji Hana Tůmová
Muži také „mají své dny“ a také mají svůj přechod. Bohužel máte pravdu v tom, že u nich přechod neznamená ani tak „druhou mízu“ jako spíš kompenzační potřebu si něco dokázat ve chvíli, kdy to se životem začíná jet s kopce. A tomu současná „epidemie gerontofilie“ mezi mladými děvčaty (jak říká jeden můj eroticky velmi úspěšný 75-ti letý přítel) vyloženě nahrává. Nicméně při druhém zamyšlení se ukáže, že to není nový jev současnosti. Vezměme si Ulriku von Levetzow a J.W.Goetha, nemluvě o dalších v podobném gardu. Po staletí existence tohoto fenoménu se ukázalo, že navzdory jednotlivým zhrzeným manželkám se jinak celkově nic nestalo. Při pohledu s odstupem vidíme na naše životy naroubované některé pikantní stereotypy: Madam Bovary („paničky“ – zaplaťpánbůh za ně), milenky („Červený a černý“ – opět zaplaťpánbůh za ně; navíc nebýt jich, nebylo by francouzského románu a krásných filmů) a mladistvé lásky starců (od markýze de Sade až po Goetha). To, že muži opouštějí své, dvacet let věrné manželky, je zcela pochopitelné: ženy stárnou, tloustnou, mají celulitidu, zažívací obtíže, bolí je kolena, páteř, hlava a postupně i všechno ostatní, páchne jim z pusy. Namítnete, že totéž se děje mužům: ano, mají břicha, větry, atrofické svaly, nevidí do blízka, polykají léky na prostatu, na arytmie, aspirin. Souhlasím, že je to 1:1. Jenže zatím je ve společnosti nadrobeno na obou stranách tak, že s takovým „krasavcem“ se rádo spokojí více krásných mladých dam než obráceně. Je to ale jenom otázka dalšího vývoje, nebojte. A chcete-li předejít vlastnímu zklamání, buďte velkorysá. Chlap se dá nachytat na svobodu, velkorysost, toleranci, šarm, sexy prádlo, mlčení ve vhodnou chvíli, společné kamarády, zájmy, spoleh. Když selže, dejte mu šanci („udeří-li Tě někdo na jednu tvář….“). Jakmile nastoupí oko za oko, zub za zub, je konec. A v tomhle Vy ženy umíte být lepší…