10. 1. 2008
Pane doktore, dá se nějak popsat vznik situace, kterou zná snad každý...?
Zaslechnete kousek vlezlé melodie, či textu písně a po té se ho delší dobu nemůžete zbavit. Pocit, jakoby vám v hlavě hrála prasklá gramodeska stále dokola. Pro hitmakera možná radost, nicméně tento týden jsem se například celé dopoledne nemohl zbavit popěvku pánů Vodňanského+Skoumala, kde se zpívá o tom, že "nedaleko Sušimi usekali uši mi..." Existuje prosím způsob, jak se této chyby našeho software zbavit? Díky!
Jan Šimeček
„Vlezlá melodie“ je svým způsobem vtíravou myšlenkou, obsesí. S obsesemi slovními má mnoho společného včetně oblastí mozku, které jsou jejich produkcí zaměstnány. V odborné literatuře najdete studie, ve kterých pokusné osoby dostaly za úkol doplňovat nedokončené melodie a v jiné úloze zase nedokončené věty (např. „Nejvhodnější dobou k uspořádání jazykového kurzu španělštiny v Peru je srpen, protože….“ „…tou dobou tam je nejkrásnější počasí“). Ukázalo se, že v obou případech se až na výjimky aktivují v mozku stejná „zpracovací“ centra. V případě vlezlých melodií či textů musí být splněny nejméně dvě podmínky: určitý sklon k obsedantnímu myšlení u postiženého jedince a objektivně vtíravý charakter příslušné melodie či verše. Vtíravost je do značné míry podmíněna jednoduchostí, rytmem, imperativem, vtipem (Freude Freude Freude, vždycky na Tě dojde). To jsou často vlastnosti písniček právě Vodňanského a Skoumala, Ivana Mládka, dříve Suchého a Šlitra, někdy Kryla, Nohavici a dalších zlidovělých bardů. Bránit se tomu na své straně můžete psychoterapií cílenou na zvládání obsesí (viz např. Rx 15/2005; http://www.hoschl.cz/index.php?text=2468&lang=cz ), na straně druhé pak vyhýbáním se chytlavým popěvkům, což je ale téměř nemožné. Jako první pomoc je někdy účinná hlasitá reprodukce jiné, nevtíravé hudby.