20. 12. 2007
Existuje evropská psychiatrie?
Podobně jako evropská politika, dostávají se nyní i jednotlivé oblasti veřejného, kulturního, ekonomického i profesního života do dalšího historického stadia, ve kterém se mnohdy ocitají před dosud neřešenými a nerozhodnutými dilematy: tak psychiatrie mohla být až dosud nahlížena jako obor vázaný na oblastní tradice a školy (německá organopatologická škola, francouzská pinelovská revoluce, Freudova psychoanalýza, kraepelinovská a neo-kraepelinovská nozologie a klasifikace) a jejich odvozeniny doplněné množstvím psychoterapeutických směrů. Ruku v ruce s evropskou integrací, s potřebou destigmatizovat a redefinovat obor psychiatrie a vymezit jeho hranice, a s nutností transformovat tradiční systém psychiatrické péče, se však nyní vynořuje otázka, zda existuje cosi jako evropská psychiatrie. To je otázka, kterou si zcela nedávno nově položila Asociace evropských psychiatrů (AEP) a rozhodla se prozkoumat ji v interakci s představiteli národních psychiatrických společností. Ve dnech 17.-18. listopadu 2007 se za přítomnosti prezidentů a reprezentantů 19 psychiatrických společností z různých evropských zemí konalo v Bruselu vrcholné setkání komise (boardu) a výkonného výboru AEP, které se z hlediska identity evropské psychiatrie zaměřilo na několik okruhů:
1) zajištění minimální úrovně psychiatrického vzdělávání a výcviku,
2) usnadnění spolupráce, výměny talentů a myšlenek v oblasti psychiatrického výzkumu,
3) zajištění pokroku v péči o duševně nemocné,
4) formování politiky v oblasti veřejného zdraví se zaměřením na duševní zdraví,
5) komunikace směrem k veřejnosti a k politické reprezentaci,
6) podpory psychiatrických společností na národní úrovni.
AEP usiluje o dosažení těchto cílů nejenom organizováním odborných setkání (každoroční evropský psychiatrický kongres) a vydáváním oficiálního časopisu (Evropská psychiatrie), ale také prací v 17 specializovaných sekcích, které shromažďují, zkoumají a rozšiřují poznatky z různých oblastí psychiatrie, dále poradenstvím směrem k Evropské komisi a Radě Evropy a také rozvojem spolupráce mezi jednotlivými organizacemi, které pracují v oblasti duševního zdraví v Evropě. Tento proces musí být budován „zdola“, tzn. na základě potřeb a požadavků vzešlých z jednotlivých národních úrovní. Mezi těmito potřebami bude možno určit společné jmenovatele a společné rysy evropské psychiatrie bez ohledu na ekonomické, sociokulturní a profesní zázemí od Osla až po Ankaru, či od Petrohradu až po Lisabon. Evropě až dosud chyběla jakákoli snaha o harmonizaci ve smyslu zásad psychiatrické péče a vymezení oboru jako medicínské (?) disciplíny. Psychiatrie, ačkoli je lékařským oborem, liší se od ostatních medicínských disciplin významným přesahem do oblasti sociální a politické. AEP nyní stojí před rozhodnutím, zda pokus o harmonizaci psychiatrie ve výše uvedených oblastech v Evropě stojí za to, zda je uskutečnitelný a zda je pro něj nyní ta správná doba. AEP se proto rozhodla uspořádat cosi jako Evropskou psychiatrickou platformu, která by otázku harmonizace v jednotlivých oblastech prozkoumávala. Skupina vedená bývalým prezidentem AEP Heningem Sassem se v Bruselu věnovala možnostem rozvoje systému evropského vzdělávání a akreditace v psychiatrii, který na obecné úrovni byl již nastartován UEMS (Union Européenne des Médecins Spécialistes). Bývalý prezident Světové psychiatrické asociace i AEP Norman Sartorius moderoval diskusi o evropské identitě a o tom, zda je podložena určitými tématy, praxí a organizačními strukturami. Postavením národních psychiatrických společností v tomto procesu se zabývala skupina vedená příštím prezidentem AEP Hansem-Jürgenem Möllerem. Současný prezident AEP řídil diskusi o možnostech facilitace odborných a výzkumných sítí a jejich zapojení do aktivit v rámci evropského psychiatrického kongresu. Představitelé národních společností zároveň vyplnili dotazník, který zjišťuje jejich postoj k výše uvedeným otázkám. Během shromáždění se ukázalo, že tak jako v jiných oborech, i v psychiatrii se objevují nikoli přímo integrační, ale dozajista harmonizační tendence, které jsou důsledkem snazší výměny lidí a informací v rámci evropského prostoru a které nacházejí odezvu zejména u nejmladší generace odborníků, vybavených dnes již i jazykově nesrovnatelně lépe než jejich předchůdci. To se projevuje zvýšenou aktivitou sekce mladých psychiatrů, která v rámci AEP organizuje burzu nápadů, vzdělávání, výcviků a výměny zkušeností. Nejbližší formální pokračování tohoto procesu je plánováno v rámci 16. kongresu evropských psychiatrů v Nice na 5. dubna 2008.
Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.
Prezident Asociace evropských psychiatrů
(bez záruky)