13. 12. 2007
Dobný den pane doktore.
Nedávno jsem hledala na internetu rady ohledně stravování cukrovkářů.
Zaujala mě informace o tom, že cukrovka má vliv i na psychiku.
Tvrdili, že cukrovku dostávají nevyzrálé osoby s infantilními očekáváními, které se jim v životě nesplní (což mi k mnoha cukrovkářům, které znám, nesedí). Psychické příznaky, které tam udávali, byly téměř shodné s tím, jak se popisuje krize středního věku. Jak to tedy je? Mění diabetes psychiku nemocného?
Příjemný den přeje
Michaela Peterková
Cukrovka neboli diabetes mellitus skutečně na psychiku vliv má (a také naopak). Vztah mezi „duší“ a glycidovým metabolismem je docela komplikovaný a lze ho studovat na několika úrovních, od neuropřenašečů v mozku a inzulínových receptorů až po psychopatologii a epidemiologii. Lze si představit, že po jednorázovém příjmu řekněme čokolády stoupnuvší hladina cukru vyvolá výdej inzulínu, který jednak změní spektrum volných aminokyselin ve prospěch tryptofanu, jenž je surovinou k tvorbě serotoninu, a jednak usnadní jeho přestup přes hematoencefalickou bariéru do mozku a tím dodává k výrobě serotoninu „palivo“. Serotonin se podílí na řízení spánku, příjmu potravy, nálady, sexuálních funkcí a dalších dějů. Požití sladkého tak tedy jakoby nahrazuje podání antidepresiva, což evokuje možnou souvislost se starým lidovým „obalily se mu nervy tukem“. Nejde o obalování nervů tukem, ale jde o souvislost mezi periferním glycidovým metabolismem a centrálním obratem serotoninu. Takto na neurochemické úrovni souvisí cukrovka s depresí. Na psychologické úrovni je souvislost víceméně spekulativní: diabetes II. typu je důsledkem snížené citlivosti tkání k inzulínu. Ta bývá důsledkem nadváhy. Nadváha bývá důsledkem přejídání. Přejídání bývá důsledkem „sebeodměňování“ jakožto techniky vyrovnávání s náročnými situacemi. A jsme u spojení nevyzrálé osobnosti (neschopnost odříkání) – nadváha - diabetes. Máte ale pravdu, že to zdaleka neplatí doslova, protože ve hře jsou také geny (sklon k metabolickému syndromu). No a do třetice úroveň epidemiologická: je pravda, že depresivní pacienti mají až 2.2x vyšší riziko diabetu a naopak, u diabetiků se vyskytuje deprese častěji než v obecné populaci. Některé psychické příznaky mohou být navíc důsledkem kolísání hladin cukru (při hyperglykémii se objevuje žízeň a časté močení, při hypoglykémii zmatené myšlení, třes a pocení) vinou nepřesného dávkování inzulínu. Viz též Rx 16/04; Rx 32/05. Podrobněji na http://www.hoschl.cz/files/3033_cz_Blahos_cele.pdf