8. 7. 2007
Samice mají rády opičí šéfy
O tom, proč mocní muži opouštějí staré manželky kvůli mladým milenkám
Dva poslední předsedové české vlády se nedávno rozešli se svými manželkami. „Samicím se vyplácí být s vůdcem smečky,“ říká psychiatr Cyril Höschl.
* Je normální, když úspěšný padesátiletý muž opustí manželku kvůli mladší ženě?
Je to pochopitelné. Z biologického hlediska jsou role muže a ženy různé. Muž, pokud ho neschvátí žádné vážnější nemoci, se může reprodukovat i ve vyšším věku. Žena nikoli. Manželství má mužově přelétavosti zabránit a je založeno tak, aby hromadnému opouštění nepoužitelných manželek kladlo společenské a majetkové bariéry. Ale to se úplně nedaří.
* Proč jsme si tedy manželství zavedli?
Základní reprodukční strategií živočichů je snaha předat geny budoucím generacím. Toho lze dosáhnout několika způsoby. Buď jsou páry více méně monogamní, tím je zajištěna vysoká míra péče o potomstvo, ale obětováno je jejich množství. Nebo se obětuje kvalita péče a samec přelétá z jedné samice na druhou. Samice sedí doma a samci promiskuitně oplodňují co největší počet samic.
* Někteří muži, jako například pan Paroubek a pan Topolánek, tyto strategie, zdá se, kombinují.
Mezi těmito strategiemi se všichni, někdo víc vlevo, někdo víc vpravo, pohybujeme. Těžko říci, která je úspěšnější. Z vývojového hlediska lidské kultury se ukázala o něco výhodnější monogamní. Neustále je však torpédována strategií přelétavosti.
* Proč však naše kultura monogamii v podobě manželství tak vyzvedává?
Je to způsob, jak zajistit samicím, aby se samec držel hnízda. Představme si, že se všechny samice dohodnou, že první pohlavní styk nesmírně zkomplikují. Vyžadují rituály, snášení darů, majetek, schválení příbuzných. Každý další sexuální styk je pak zadarmo. Samec, který si představí, že přeletění by ho stálo hypotéku na dům, sto tisíc na sporožiru a další komplikace, je pak raději věrný.
* Morální či náboženský význam manželství tedy považujete za druhořadý.
Nikoli. Instituci manželství můžeme nahlížet z mnoha hledisek. Přírodovědného, náboženského či filozofického. Mně je nejbližší to přírodovědné. To však není vševysvětlující.
* Ale z hlediska přírodovědného padesátiletý muž-samec, který má s padesátiletou ženou-samicí zajištěné potomstvo a zajistí i tu ženu, nedělá nic špatného, když jde k jiné, mladší.
Lidská kultura buď pomocí zákonů, nebo díky náboženské tradici dává takovému chování etická znaménka. Z tohoto hlediska je nemorální po letech monogamního svazku opustit ženu, která je nemocná nebo stará. Z přírodovědného hlediska se tomu etická znaménka dávat nedají. Dá se to studovat jako reprodukční chování, ale žádné morální nálepky zde neplatí – když lev strhne antilopu, můžeme studovat jeho chování predátora ke kořisti, ale nebudeme ho kárat za to, že je zlý.
* Opravdu je to tak, že za člověka myslí jeho geny? Jeho vychování, kultura, svědomí, to není nic?
Geny za nás nemyslí. Strategie chování lidí i zvířat se ale dají studovat tak, jako by za nás myslely. Ve službách našich genů maximalizujeme jejich zastoupení v dalších generacích. Je to jako když házíme kamenem do okna. Také nepočítáme balistickou křivku. I tak to okno často zasáhneme. Naše chování vypadá, jako by bylo geny řízeno, náš hod kamenem vypadá, jako bychom si spočítali balistickou dráhu.
* A není to o hodně jednodušší? Není za tím, že muž opustí svou manželku a jde za mladší ženou, prostě sex?
Sex je součástí těchto přírodních strategií. Kdyby v tom sex nebyl, tak by samec nebyl přitahován opačným pohlavím. Nebyl by přelétavý. Sex je pudová motivační síla, která je zdrojem reprodukčního chování. Instituce jako manželství mu dávají náhubek.
* Proč dávat sexu náhubek? Kvůli samicím?
Kvůli potomstvu. Ochranou samic se zvyšuje bezpečnost mláďat, o která se starají. Rodičovská investice se více vyplatí, když se samec drží u hnízda. U většiny druhů se samice bezprostředně stará o potomstvo a samec shání potravu. U lidí to až dosud bylo, přes četné výjimky, také tak. Matka byla doma s dětmi a otec chodil do práce. Monogamie se tedy rozvíjí v přírodě hlavně tam, kde mládě dlouho dozrává. A u člověka je odstav ze všech živočichů, snad kromě slonů, nejdelší.
* Nebylo by nejvýhodnější, kdyby zvířata nebo lidé žili v tlupě, kde by každý patřil každému a všichni se ochraňovali navzájem, jak to chtěl Marx?
... a jak se to snažili realizovat v münsterské komuně, kde znárodnili i ženy. Všechny tyto pokusy zkrachovaly. Proč? Každý živočich je víceméně agresivní, aby vůbec mohl přežít. Agresivita však může být destruktivní, jedinci v tlupě by se mohli pobíjet všichni navzájem, vlci by si mohli prokusovat krční tepny. Proto se vyvinuly zábrany agrese tam, kde je destruktivní. Když škrtíte mládě, ono naříká, ke všemu má hebký kožíšek a roztomilou hlavičku – to jsou zpětné podněty, které agresi tlumí. Podobně rituály. Jak říká Konrad Lorenz, dnes nám přátelské utkání v kopané uspokojivě vynahradí vypálení sousední vesnice. Sport je ritualizovaná agrese. Jiným způsobem, jak zabránit tomu, aby se jedinci uvnitř skupiny nepobili navzájem, jsou vztahy podřízenosti a nadřízenosti, čili hierarchie dominance.
* Nadřízenost a podřízenost je tedy přírodní zákon?
Můžete si zajít do zoologické zahrady a pozorovat to v opičí kleci. Jak kdo koho zdraví, kdo komu vybírá lupy a pečuje o srst. Podřízený slouží nadřízenému. Když zřízenec nasype mezi opice hromadu banánů, jdou se nejdřív najíst šéfové, pak náměstci, pak další samci. „Manželky“, invalidi a děti až jako poslední. Hierarchie dominance je dána těmito čtyřmi prvky: pocitem úzkosti vůči nadřízeným, podrážděnosti vůči podřízeným, slasti při vzestupu v žebříčku, pocitem zhrzení a deprese při sestupu. Když tyto vlastnosti přiřadíte každému jedinci v jakékoliv společnosti, ta se okamžitě seřadí podle žebříčku dominance.
* Proč to tak je?
Společenství, která tuto hierarchii mají, jsou odolnější navenek, protože se nevyčerpávají věčnými souboji o každou studánku. Ví se, že když jsou omezené zdroje, jde nejdřív šéf a ostatním zůstanou zbytky.
* A šéfové mají i větší možnost výběru samic?
Když je samice kopulována dominantním samcem, tak spolu s ním vyjede v žebříčku výš. Může chodit pro banány hned po něm. Ale když ji nechá, spadne a chodí až nakonec.
* Pro ženu politika je tedy taky důležité, jestli ji vezme na večeři s Bushem?
Samozřejmě.
* Proč mají ženy čtyřikrát častěji deprese než muži?
Představme si, že dominantní muž, třeba pan rada, žije na malém městě s paní radovou. Chodí je navštěvovat prominentní přátelé, lékárník, farář a učitel. Paní radová sdílí místo na společenském žebříčku s panem radou. Když pan rada umře, tak přestane být zajímavá a padá dolů. Není schopna se uživit, spotřebovává zděděný majetek a přátelé k ní nechodí, protože tam chodili hlavně kvůli panu radovi. Kdyby zemřela paní radová, pan rada přejde třeba na služku, ale jinak se na jeho postavení celkem nic nezmění. V patriarchálních společenstvích trpěla žena sociálními pády při ovdovění mnohem víc než muž.
* Dneska je to jinak. Obrazně řečeno, paní Merkelová bere svého partnera pana Sauera na večeři s Bushem, a ne naopak.
Od přelomu devatenáctého a dvacátého století, kdy směly první ženy vystudovat univerzitu a pak postupně dostaly volební práva, se jejich postavení změnilo. Mnohá schémata neplatí. Setkáváme se s dominantními ženami, muži si berou rodičovskou dovolenou. Otázka zní, zda je to dobře, nebo špatně. A to je otázka mimo jiné i politická.
* Není to nebezpečí pro lidský druh? Říkal jste, že monogamní strategie je nejvýhodnější pro přežití genů?
Můžeme v tom vidět poruchu osvědčených strategií a spatřovat určité nebezpečí. Je-li však někdo důsledně liberální, pak si řekne, že se vůbec nic neděje, že sice z hlediska křesťanské morálky je svět zkažený, ale že si s tím nějak poradí.
* Ztratilo tedy manželství smysl?
Myslím, že ne. Když shrneme jeho historii, funkci sociální, biologickou a ochrannou, tak se přes všechnu skepsi ukáže, že hodnota a význam manželství činí z hesel typu „láska trvá tři vteřiny a zbytek je ztracený čas“ pouhé bonmoty.
* Proč je tedy odchod z manželství tak snadný?
To je možná chyba. A také jeden z důvodů, proč se strategie mění. Stálost monogamního svazku můžeme zvyšovat nastavováním překážek. Jak při prvním styku, jako je tomu u zvířat, kde jsou svatební rituály často komplikované, tak u lidí při opouštění svazku. Společnost monogamní svazek přece jen i dnes brání. Rozvody nejsou úplně lehké. Je tu i společné jmění manželů. Platí zákony, které znesnadňují rozchod a ekonomicky zvýhodňují monogamii. Když budeme hodní, budeme doma a budeme spolu, budeme mít nižší daně a přídavky na děti.
* Pořád z narušování monogamie obviňujeme samce. Ale co samice, která ví, že je její vyvolený ženatý, a přesto ho svede?
Tam hraje roli spousta mechanismů. Některé jsou na první pohled stěží pochopitelné. Například příchylnost mladých pěkných děvčat k starým oplešlým pupkáčům. Sexuální přitažlivost je rozšiřována i na majetek nebo postavení. Zároveň se u děvčat, samic, uplatňují jiné důvody, například absence otcovské figury. Starší partner tak nahrazuje nedostatečně vychutnanou postavu tatínka. Dívka je zároveň milenkou i dcerkou, která se nechá peskovat a radit si. A skrývá se ve stínu moci či majetku. Starší muž se navíc už osvědčil ve svém předchozím manželství. V očích milenky není předchozí manželka handicap, ale spíš důkaz toho, že je na něj spolehnutí.
* Tedy do doby, než si najde novou...
To je otázka strategií krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých. V těch dlouhodobých málokdo v mládí uvažuje. Ten starší se zkrátka bezprostředně osvědčil jako někdo, kdo umí uživit, vydělat peníze, zajistit potomstvo. To podvědomě imponuje. Samice mají naprogramované to oceňovat. Vbojích o samici vítězí v přírodě fyzicky zdatnější. Jelen, který vyhraje souboj, dokazuje, že potomci budou taky takoví borci, a on je navíc bude moci ochránit.
* Jak vypadá z tohoto pohledu analýza rozchodů a nových vztahů pánů Paroubka a Topolánka?
V těchto situacích se uplatňují tři mechanismy. Pro partnerky je důležitá dominance. To, že je někdo prezidentem nebo premiérem, je obrovské afrodiziakum. I v opičí kleci mají šéfové daleko větší přístup k samicím. Bill Clinton prý kdesi vykládal, jak je v tomto směru úžasné být prezidentem. Říkal: „Když to na mě vybalili s tou Lewinskou, tak já jsem nelhal. Já jsem opravdu nevěděl, která to je. Takových stážistek tam bylo...“ Samci mohou sledovat biologické hledisko. Když mám možnost, přejdu na mladší, v mém postavení premiéra nebo prezidenta je to jednoduché. Může to být ale i součást politických her. Kalkuluje se, co je dobré pro stranu, co je dobré pro volební úspěch. Ženy mohou být obětí cynických výpočtů vlivových agentur.
* Chcete říci, že politik potřebuje pro volební úspěch vedle sebe mladou hezkou blondýnu?
Kdyby poradci došli k závěru, že je potřeba se předvádět jako monogamní konzervativec, že to společnost oceňuje mnohem víc než přestup na mladší model, tak by se tak politici chovali. Ve službách této strategie by si ponechali i původní manželku. Není problém sex uspokojit jinak.
* Proč se někteří mocní rozvádějí a jiní ne? Prezident Klaus svou blondýnku zvládl v rámci spořádaného manželství.
Rozhodující není kupodivu sex. Může to být politická hra nebo využití dominantního postavení. Nebo majetkové záležitosti, a to i z hlediska partnerek. Důvody jsou u každého trochu jiné. Je to tak i mezi lidmi, kteří nemají politické postavení. Někdo má holek spoustu, ale zůstává v manželství. Jiný na každý sex potřebuje miminko a svatbu. Je považován za donchuána, protože je čtyřikrát ženat, ale může na tom být, co se týče sexuálního uspokojení, mnohem hůř než ten monogamní.
* A co láska?
Absence pojmu láska je daň za to, když chceme partnerské vztahy vysvětlit z přírodovědeckého hlediska. To vysvětlení není vyčerpávající pro lidskou kulturu, do které pojem láska patří. A to nejen partnerská, nýbrž třeba láska k Bohu či k umění. Tím pojmem se nemyslí jen sex – láska poetizuje monogamní svazek a je i eticky zavazující, ale je to něco jiného.
* A nestačí říct, že se pan Topolánek zamiloval do paní Talmanové a pan Paroubek do paní Kováčové, a ta láska byla pro ně víc než předchozí manželství?
V mých očích je toto jakási racionalizace. Racionalizace je hledání společensky oceňovaného zdůvodnění pro společensky odsouzeníhodné jednání.
***