21. 6. 2007
Co způsobuje, že se člověk leká? Jak je možné, že na jeden a ten samý, nepředvídatelný jev (například zaštěkání psa, vybafnutí zpoza rohu) jeden člověk reaguje naprosto klidně a druhý se lekne? Vždy se například leknu, když mi zazvoní mobil :) Děkuji za odpověď, tschk.
Úleková reakce je vrozená, a to nejen člověku, ale živočichům obecně. Zřejmě se v historii živé hmoty osvědčila jako evolučně výhodná: je jistě lepší zbytečně se leknout než se v klidu dát uštknout jedovatým hadem. Průběh úlekové reakce je však různý: u některých brouků se projeví jako ztuhnutí (thanatosa, čili dělání se mrtvým). Podobně u lidí se někdy vyskytne takzvaný Baelzův úlekový stupor – namísto paniky a utíkání, dotyční strnou. Většinou se ale úlek projeví prožitkem děsu, záškubem těla, vyjeknutím, mrknutím očí, vyskočením. Přitom se rozbuší srdce, přechodně stoupne tlak, podlomí se kolena, rozšíří zornice, vyschne v puse. K podobné reakci dochází zpravidla po silné zvukové ráně (výstřelu) a říká se jí v angličtině „startle reaction“ či „reflex“. Tato úleková reakce se při výzkumu emocí používá k modelování strachu a k hodnocení úzkosti. Úzkost je vlastně pohotovost k úlekovým reakcím. A tak lidé, kteří se mezi sebou liší co do úzkostnosti, liší se taky co do intenzity úlekové reakce. Ta je také modifikována možností předvídat hrozbu. Když vím, čeho se mám bát a co je naopak bezpečné, amplituda úlekové reakce klesá. Nevím-li, odkud co přiletí, bojím se pro jistotu preventivně všeho, a mé úlekové reakce jsou intenzivní. Smícháte-li tedy určitou vrozenou vlohu s mírou naučené úzkostnosti, s učením se, vrůstáním do společnosti a s poznáváním světa, jaký vskutku je, vyjde vám někde na konci lekavost jako povahový rys, kterým se od sebe vzájemně lišíme. Toto odlišování zpravidla koreluje s mírou úzkostnosti. Každopádně na mobilu si nalaďte jemnější zvuk.