5. 4. 2007
Dobry den,
chtěla jsem se zeptat, vzhledem k tomu, že se hovoří o biochemické podstatě vzniku deprese, je-li třeba i nějaká souvislost s tělesným typem nemocného. Je třeba obezita predisponující? Pyknický typ? Či naopak štíhlost, kachexie? Děkuji za odpověď.
Alena
Na rozvoji deprese se podílí mnoho činitelů, od genetické vlohy, která zakládá větší zranitelnost některých našich neuronálních mechanismů vůči deprimujícím vlivům vnějšího světa, přes dlouhodobé nepříznivé podmínky (stres), chronické nadužívání alkoholu, působení některých farmak, společenské postavení bez vlivu na události, šikanu, týrání, až po psychologické trauma jakým je například ztráta rodiče v dětství. Biochemické změny nejsou tedy „podstatou“, ale pouze mechanismem rozvoje deprese na neurochemické úrovni, na kterou nemůžeme celý problém zredukovat. Máte pravdu, že poté, co Kretschmerova typologie osobnosti založená na tělesné konstrukci (typ pyknický-obézní, leptosomní-hubený, atletický-svalnatý, dysplastický-jinak narušený) vešla ve známost, ověřovalo se, zda a do jaké míry skutečně platí, že tyto tělesné typy předurčují povahové rysy a sklon k duševním poruchám. K pyknickému typu se skutečně přiřazovala maniodepresivita a k leptosomnímu schizoidní rysy. Ukázalo se však, že to neplatí a celá věc zůstala v šuplíku mezi vyučovanými pravdami použitelnými tak nanejvýš ke zkoušce z psychologie, nikoliv v praxi. Tak jako mnoho starých a opuštěných myšlenek, zažila však i tato hypotéza do určité míry vzkříšení ve světle nejnovějších poznatků. Nedávno se totiž potvrdilo, že u nemocných s diabetes mellitus druhého typu je vyšší výskyt deprese než v obecné populaci. Druhý typ diabetu je způsobem nižší citlivostí tkání vůči inzulínu, což je většinou následek obezity, zejména takzvané abdominální, kdy se tuk ukládá převážně v oblasti břicha. A jsme u toho: abdominální obezita zvyšuje riziko diabetu, diabetes zvyšuje riziko deprese. Navíc bývá spojen s dalšími riziky, zejména kardiovaskulárního onemocnění, a tak se věnec souvislostí uzavírá: i u kardiovaskulárních onemocnění je vyšší výskyt deprese. K objasnění mechanismu, jakým by bylo možno souvislost diabetu a deprese vysvětlit, významně přispěl i náš tým pod vedením Jiřího Horáčka, když ukázal, že je významná souvislost mezi citlivostí inzulínových receptorů v tělesných tkáních a obratem serotoninu v mozku. Serotonin je přitom nejdůležitějším mozkovým neuropřenašečem, který je studován ve vztahu k depresi. Tak vidíte: aniž jste to tušila, trefila jste se svou otázkou skoro do černého. Navíc jste mi dala příležitost ukázat na tomto příkladu, čím přispívá česká psychiatrie ke světovému poznání a k čemu to může být dobré.