29. 3. 2007
Nedávno jsem slyšel v rozhlase v pořadu Host do domu povídání o sportu a kultuře ve vzdělávání. Volal tam jakýsi prof.Libor Pátý a upozorňoval, že sport odvádí od duchovního rozvoje a že když on studoval, patřili sportovci ve třídě k těm nejhorším. Je skutečně nějaký vztah mezi IQ a fyzickou aktivitou? Má ten člověk pravdu?
Zdeněk Rousal, adresu prosím neuvádět.
Vztah mezi tělesnou aktivitou a mentálními procesy je významný, složitý a v určitém zátěžovém pásmu převážně kladný. Vzpomeňme na kalokagathii, řecký ideál krásy, rovnosti ducha a těla. Ten však vskutku nezahrnoval práci těžkou, člověku nepřirozenou a otrockou, zřejmě se jím tedy nemyslel vrcholový sport v dnešní podobě. Z hlediska výchovy, společenské kultury a vzdělání je vztah rozumně dávkovaného sportu k psychice nepochybně podpůrný. Sport přece pěstuje smysl pro povinnost, vytrvalost, soustavnost, schopnost překonat nepohodlí, vytvářet spolupracující strategie, uvědomovat si pravidla fair play a naučit se zvládat jejich porušování, nemluvě o postřehu, rychlé orientaci v čase a prostoru a rozvíjení složitějších mentálních dovedností. Mnohé sporty jsou ritualizovaným násilím a hrají ve vývoji společnosti tedy nedocenitelnou úlohu při zneškodňování a kanalizaci agrese. To všechno má dalekosáhlé pozitivní dopady jak na psychiku jednotlivců tak na dějiny lidstva (a zřejmě nejen lidstva, započítáme li i přemnohé zvířecí hry a dovádění), které pan profesor zřejmě nedomyslel. Vím, že sport s sebou, tak jako každá lidská činnost, přináší řadu rizik a negativních jevů, nelidskou drezůrou počínaje a řáděním emočně a osobnostně nezralých či narušených „fanoušků“ konče. Přesto mám za to, že navzdory zkorumpovaným bafuňářům a fotbalovým soudcům je ve vztahu k sousední vesnici přátelské utkání v kopané nesrovnatelně prospěšnější než zapálení stodol, krádež dobytka, znásilnění žen a pobití mužů a dětí. Sport budiž tedy převážně pochválen. Z hlediska rozvoje jednotlivce by se nemělo zapomínat, že myšlení je vlastně zvnitřněným chováním a že časný motorický vývoj do značné míry předurčuje kvalitu vývoje mentálního, i když s mnohými výjimkami. V dospělosti pak tělesný pohyb zlepšuje okysličení a funkci mozku. Nedávno se v jedné studii ukázalo, že výkon v některých mentálních testech provedených před a po tělesném cvičení se pohybem zlepší, a to i když se odstraní „efekt nácviku“. Ne nadarmo se na anglických a amerických univerzitách sport pěstuje jako významná součást univerzitního života. Takže pan profesor to vidí příliš jednostranně a ne zcela správně.