8. 3. 2007
Dobrý den,
Jaký je Váš názor na to, že se po 17 letech najednou denně objevují nějaké lustrační kauzy známých osobností? Jana V., Č. Budějovice
Asi před rokem mi jeden vysoký církevní hodnostář řekl, že v nejbližších měsících očekává v médiích velkou vlnu lustračních kauz. Důvodem byl podle něj začínající boj o následnictví na vysokých církevních pozicích (arcibiskup v Polsku – stalo se, u nás – stane se), nikoliv snaha o „vyrovnání s minulostí“, to by se totiž muselo udělat úplně jinak. Ať již byla jeho hypotéza opodstatněná nebo ne, předpověď mu skvěle vyšla a netýká se jen církve. Na téma lustrací už bylo napsáno skoro všechno a nezbývá než to občas opakovat: principy viny, principy zapomnění, schovávání se za slabosti jiných, vykupování své vlastní slabosti ostouzením druhých, vytyčování tlusté čáry na kontinuu občan ČSSR versus emigrant, emigrant nekomunista versus emigrant komunista, disident nedonašeč a nekomunista versus disident donašeč, disident bývalý komunista, disident současný komunista - budovatel socialismu - zahrádkář – spolupracovník StB - Svazarmovec – odborář ROH – členka Svazu žen – člen/ka Svazu čs.-sovětského přátelství - svazák – člen Lidových milicí – komunista. Kdo koho má zveřejňovat a proč? Co je čí pomsta na kom? Spolupracovníci StB byli často pod různými pohrůžkami rekrutováni z lidí vůči režimu opozičních. Tajnou policii, která to dělala a šikanovala lidi, si zřídila Komunistická strana. Její členové jsou dnes z lesa venku, jejich seznam na žádném webu není. Ačkoliv snaha po vyjasnění toho všeho je vskutku chvályhodná, nemohu se zbavit dojmu, že ve státě, kde bývalí komunisté jsou nyní ministry, někdy dokonce i předsedy vlády, kde komunistický bachař a mučitel politických vězňů sedí v parlamentu a podílí se na přípravě naší legislativy, kde komunisté jsou po tom všem voleni do zastupitelstev a v parlamentu jsou významnou politickou silou, tak že v takové zemi provětrávat v médiích nějakého písničkáře za to, že nebyl statečnější, když vládli, je absurdní. Vždyť hlavním posláním lustračního zákona přece nebyla náprava minulosti (to by ani nešlo), ale zabránění agentům StB, milicionářům a členům normalizačních prověrkových komisí v přístupu do řídících funkcí ve státní správě nového režimu. Nevím o tom, že by Jarek Nohavica byl dnes nějakým řídícím pracovníkem ve státní správě, za to však vím, že vrchním ředitelem České televize (sic!) je bývalý milicionář. Tak jak to tedy, u všech Čertů, je?