11. 1. 2007
Pane doktore,
Často jsem i od Vás slyšel, že zdravotnictví je ekonomicky perverzní systém. Nechápu to, vždyť jde o službu jako kteroukoliv jinou a já nerozumím tomu, proč by neměla jako kterákoliv jiná jednoduše prosperovat, když je po ní taková poptávka!!
Zdravím, Honza, Olomouc
Potíž je v tom, že to není služba jako kterákoliv jiná. Liší se především tím, že apeluje na morální profil poskytovatelů (se životy nevinných se neobchoduje a pomoc je třeba poskytnout vždy) a že není hrazena v rámci „nabídky-poptávky“, nýbrž zprostředkovaně: o poptávce zčásti rozhoduje ten, kdo nabízí. Ten také určuje, co potřebujete. Ještě horší je, že vy většinou nic neplatíte. Platí za vás ten, komu do vás nic není (pojišťovna), a to z peněz, které povinně (nikoli tržně) vybere nejen od vás, ale i od jiných, kterým do vás také nic není. A čím jste nemocnější, tím víc na vás jiní doplácejí, a obráceně. Být zdravý se tedy „nevyplácí“. Čili ať se na to podíváte z jakékoli strany, je to z hlediska tržní ekonomiky zvrácené (pozor, neříkám, že špatné; pouze zvrácené). Vede to k tomu, že nemá prakticky žádnou cenu se o něco snažit. Naše zařízení například usilovalo o akreditaci kvality, kterou je velmi těžké získat a stojí to navíc i peníze. Nakonec se nám to podařilo, splnili jsme kritéria a podmínky, která jiní ve stejném oboru nesplňují. Ukázalo se však, že je to naprosto k ničemu: nikdo nám za to nic nedá; pacienty, kteří se hrnou navíc, musíme odmítat, protože bychom překračovali a museli platit pokuty, a „bod" máme za stejnou korunu jako ten, kdo na pacienty kašle. Naopak, čím více se pacientům věnujete, tím více na svou vlastní práci doplácíte: žádné dvě sestry na oddělení, psychology, psychoterapeuty, pracovní terapeuty, sociální pracovníky, rehabilitační sestry, case managery! To byste prodělal kalhoty. Stačí jedna otrávená sestra na padesát pacientů ustájených jako v zoo, hadice v koupelně a kotel s vojenskou stravou, a jste na tom tisíckrát lépe, protože „zisk“ je stejný, ale náklady nesrovnatelně nižší. Kdysi mi přítel novinář řekl: to se ti teď pacienti jen hrnou, co, když jsi pořád v médiích, to je dobré, ne? Zděsil jsem se. On chudák, zpitomělý zjednodušujícími ekonomickými poučkami, nechápe, že pro nás čím víc pacientů, tím hůř. Plat máme stále stejný, ať se někomu věnujeme nebo ne. A to je ta perverze.