14. 12. 2006
Dobrý den,
rád čtu Vaši rubriku a často vidím, že se snažíte napravovat chybné laické užívání psychiatrických termínů. Můžete někdy shrnout nejčastější nesprávné termíny, které se v médiích stále opakují? Jaroslav P., programátor, Pardubice
Pochopení rozdílu mezi psychiatrem (vystudoval medicínu, může předepisovat léky, zabývá se nemocemi) a psychologem (vystudoval filosofickou fakultu, nemůže předepisovat léky, zabývá se psychologií) odolává jakékoli osvětě. Opakovaně na to upozorňuji a opakovaně se dočítám, že Cimický, Vinař a Plzák jsou psychologové a naopak Klimeš, Kratochvíl či Hubálek jsou psychiatři. Je pravda, že jejich činnost se prolíná, ale je v tom asi takový rozdíl jako mezi biologem a internistou, zemědělcem a botanikem nebo redaktorem a spisovatelem. Jeden novinář mi už napsal, ať z jeho kolegů nedělám hlupáky, že to všichni dávno vědí. Ani náhodou: jako když hrách na stěnu hází. Další častou chybou, zejména v mluveném projevu, je vyslovování „obscese“ místo „obsese“. To první připomíná obscénnost (oplzlost), což pochází z latinského ob (=okolo, proti) a caenum (=špína), tedy „špinavost“. To druhé, z lat. ob a sedere (=sedět), znamená doslova po-sedlost a označuje duševní poruchu charakterizovanou vtíravými, neodbytnými myšlenkami a nutkavým, někdy až rituálním chováním (přepočítávání, kontrolování, upravování, mytí, cídění aj.). No a do třetice to je nejprve generalizované a posléze značně významově posunuté a nesprávné módní používání psychiatrických diagnóz. Jakékoli dysforii (dys = řec. dys- s hanlivým významem, špatný, narušený, a foros = nesoucí se), čili rozladě, se říká deprese, což přeloženo znamená sklíčenost (lat. deprimere=stlačovat), ale je to definovaná duševní porucha. Jako „depka“, která v tomto smyslu nahradila „stresy“, se nyní označuje skoro všechno, od úzkosti až po kocovinu. Dokonce se tak někdy označují i frustrace, vnitřní konflikty, aj. Označení „schizofrenie“ se zase používá pro jakékoli nelogické, rozporné myšlení, protimluv či poruchu „já“. Přitom ono „schidzo“ (=řec. štípám) se původně týká odpojení myšlenkového obsahu od emočního (nepřiléhavé emoce), od motoriky (katatonie), od vnímání (paranoidní bludy a halucinace) apod. Čtení novin mi tak často připomíná legrácku z dětství: Nedělejte ze sebe suterény a nepoužívejte cizí termity. Jednak je to nesyntetické a jednak je s tím spojeno veliké rizoto.