16. 11. 2006
Vážený pane doktore,
před časem jsem z nedostatku jiné zábavy popadla knihu S. KINGA - Dlouhý pochod. Sto mladíků se přihlásí do závodu, kde vyhrává pouze jeden (doživotní plnění všech přání), ostatních 99 je na trati postupně zastřeleno pokud zpomalí pod stanovenou rychlost, nebo poruší pravidla. Po 5 (!) dnech a nocích nepřetržité chůze rychlostí min. 4 míle za hodinu vyhrává (překvapivě) hlavní hrdina. Vše beru samozřejmě s nadsázkou, ale zajímalo by mne, zda je fyzicky čí spíše psychicky možná jít 120 hodin bez spánku, bez zastavení. Autor zmiňuje sílu mozku a podvědomí, které ovládá tělo a ze strachu před smrtí ho vybičuje k neskutečným výkonům. Jaký je Váš názor? Také by mne zajímalo, jak by se vyvíjelo chování a reakce "teoretických" závodníků a jak by poznamenalo vítěze absolvování a průběh závodu. Děkuji, s pozdravem
Hanka B.
V preklinické farmakologii se dodnes používá tzv. plovací test. Zvíře se hodí do cylindrické nádoby s hladkými stěnami, zaplněné zčásti vodou, ve které plave – až do chvíle, kdy usoudí, že už to nemá cenu a znehybní. Když se před pokusem podají zvířeti antidepresiva, plave déle. Jinými slovy, psychická rezerva je vyčerpána vždy dřív než fyzická. A právě ta psychická se dá prodloužit farmakologicky. Uvedený test slouží k vyhledávání nových látek s antidepresivními účinky. V principu má tedy Stephen King pravdu, i když v knize popsaný způsob čerpání lidských rezerv není farmakologický ale řekněme brutálně psychologický. Jestli ovšem člověk skutečně vydrží jít 120 hodin bez spánku a bez zastavení, tím si vůbec nejsem jist, byť by to bylo v extrémních podmínkách. Vím z pokusů na nespavcích, že již tři dny beze spánku jsou na hranici snesitelnosti, a to nemluvím o pochodu a fyzickém strádání. Nebudeme-li tedy brát Kinga za slovo s těmi hodinami, vše ostatní je možné: síla vůle a strach mohou skutečně vybičovat k neskutečným výkonům. Znal jsem případ parašutistky, která k rozevření padáku musela v hrůze za letu přetrhnout řemen, který pak na zemi nedokázalo přetrhnout ani 5 silných chlapů. Pokud jde o Váš poslední dotaz, příliš mu nerozumím. Máte asi na mysli skupinovou dynamiku mezilidských vztahů v takové situaci a to, jak by vítězství prožíval vítěz. To lze jen těžko předvídat na obecné rovině, neboť to do určité míry záleží na povaze té které osobnosti. Nejspíš by se uplatnilo maximální sobectví (asi jako při požárech v davu) a radost z výhry by byla zatraceně zkalena pomyšlením na cenu, za jakou bylo vykoupeno.