2. 11. 2006
Co jako psychiatr říkáte Paroubkovi? Není Váš?
Josef Kadlec, Ostrava
Není. Opakovaně tady brojím proti zneužití psychiatrie, proti stigmatizaci, proti lacinému psychiatrickému nálepkování názorových protivníků, proti diagnózám bez vyšetření - a Vy teď tohle. Odpovím Vám jinak. Před týdnem jsem byl ve Strasbourgu na schůzi výboru Asociace evropských psychiatrů. Navečer jsme se šli s kolegou, německým profesorem, projít podle řeky a povídali jsme si. „Jak to tam teď u vás máte s politikou?“ otázal se. „Ále, stejné jako všude“, opáčil jsem, „povolební plichta jako v Německu, v Itálii, v Rakousku, na Slovensku…“. „No jo, ale Vy tam máte spoustu těch lumpů, co přímo ve vládě kradou, já viděl u nás v televizi jednoho, měl ruce v klepetech a vyplazoval jazyk. Prý to je tajemník vašeho prezidenta. Jak si jen ten prezident může vybrat takovýhle ksicht do takové funkce, vždyť to poznám i v Německu v televizi po pěti sekundách, co je to zač, na to nepotřebuju ani základní údaje“. „Jakého prezidenta?“ „No Vašeho“. Váhal jsem, jestli se mám pustit do vysvětlování rozdílu mezi prezidentem a premiérem a tajemníkem a šéfem úřadu vlády, ale pak jsem se rozhodl pro anekdotu: Radia Jerevan se posluchač ptá, jestli je pravda, že Ivan Ivanovič v Kyjevě vyhrál auto. My odpovídáme: ano, v zásadě to je pravda, ale nebyl to Ivan Ivanovič, ale Alexandr Alexandrovič, nebylo to v Kyjevě ale v Charkově, nebylo to auto ale kolo a nevyhrál ho, nýbrž mu bylo ukradeno. Zasmál se a řekl: “Ale stejně je zvláštní, že i kolem toho prezidenta se motají takoví lidé. A vůbec, celej ten Balkán má teď problémy; vem si Maďary v ulicích, bratry Kaczynski u moci, teď u vás tohle - máš pravdu, je to všude stejný“. A tak jsem převedl řeč na Chiraca a jeho bytové aféry. S psychiatrií to nemá nic společného.