5. 10. 2006
Vážený pane doktore,
má poslední vzpomínka na maso je z mateřské školky (na tlustou vrstvu odporně zapáchající pomazánky na krajíci chleba). Teď je mi 24 let a přes urputné snahy mých rodičů (výhružky, přemlouvaní, sankce v podobě domácích vězení, příslib života na kapačkách, nemocných dětí a tak dále) nejsem schopná jakékoli maso pozřít. I když se o to pokouším, v okamžiku, kdy cítím tu hmotu zkousnutou mezi zuby, začnu se dávit a nepolknu to. Cítím jen tu odpornou chuť a je jedno, jde-li o kuře, sele nebo cokoli. Kořeněný kabanos není problém do okamžiku, než kousnu do kusu masa. Když pozřu nějaký alkohol, jsem schopná tak třech soust v poměru +-1:5:3 masa, chleba a hořčice ale ráno ani za nic. Mám za sebou infekční mononukleózu a krev i imunitu mám v pořádku. Chtěla bych maso jíst ale nejde to. Je možné, že jsem si během těch let a nedělních odpolední strávených před studeným řízkem (který nakonec skončil v kapse tepláků, nebo pod stolem) odpor k masu vsugerovala? Proč to nemůžu překonat i když chci? Kdo mi může pomoct? Děkuji, přeji mnoho úspěchů a šťastný život Jana Krausová
Nepřekonávejte to. Přehnané reakce na nějakou potravu jsou zhruba dvojího druhu: idiosynkrasie a alergie. V prvním případě může k nepřekonatelnému odporu (až zvracení) dojít vinou traumatického zážitku v dětství a asociací určité chuti s neblahou zkušeností („pavlovovským podmiňováním“). Já jsem kdysi v náhodné časové souvislosti s nauzeou (pocitem na zvracení) způsobenou počínající žloutenkou pozřel pórek, který jsem tehdy už nedojedl a trvalo mnoho let, než jsem ho začal mít opět rád. Takovou neblahou zkušeností může být i násilné nucení do jídla, které vyvolává odpor, nebo jiné okolnosti. Chuťové preference se také mohou výrazně měnit při metabolických poruchách, například při nedostatku železa. Určitý vliv má také vrozená disposice. Ve druhém případě jde o alergickou reakci na nějakou složku potravy, například na rybí maso. Tato reakce může být v rozporu s chuťovými preferencemi (dotyčnému by určitá potrava chutnala, ale nemůže ji pozřít). Alergická reakce se může projevit zrudnutím, otokem, dávením, průjmem, někdy i poklesem tlaku a ztrátou vědomí, v extrémním případě může skončit smrtelně. Váš případ je zřejmě spíše psychologického rázu. Když ale uvážíte, že na světě úspěšně a zdravě žije spousta přísných vegetariánů, nemusíte se ničeho obávat. Spíše než trénovat požívání masa za každou cenu byste se měla zaměřit na to, aby to, co běžně a ráda jíte, bylo co nejpestřejší, aby vaše strava zahrnovala vyváženě bílkoviny, cukry a tuky a aby měla dost vitamínů a dalších biologicky aktivních látek. Pak Vám maso nebude chybět a velmi se vám uleví. A kdybyste se ho přes to chtěla naučit jíst, pak vyhledejte někoho, kdo provozuje kognitivně-behaviorální psychoterapii, a ten vás to třeba naučí.