9. 10. 2006
Ve stínu vypjatých politických jednání letošního léta zapadla poměrně závažná zpráva, že upravený rozpočet, který významně snížil výdajovou stránku, zahrnuje oproti předposlední verzi drastické krácení peněz na vědu a vývoj (VaV) , což (bez ohledu na politická prohlášení) výrazně ohrožuje plnění tzv. lisabonské strategie, která měla mj. snížit náskok USA před Evropou v inovacích. Přitom nejde "jen" o r. 2007 a snížení o 2,4 mld. Kč (!), ale o tři roky (2007-9) a snížení o 9,1 mld. Kč. To je při stávajícím objemu výdajů na VaV (2006 - 18,2 mld. Kč) 50%! Navíc se tak stalo na poslední chvíli (po půl roce nyní již zbytečné práce na původním rozpočtu), takže stěží lze stihnout připravit rozpočet nový, založený na jiných principech. Namísto toho se zřejmě pouze upraví ten starý, což povede k výrazným deformacím. Velmi záleží na tom, kdo měl „smůlu“ a se zahájením nových programů a záměrů se v 3 - 7 letém cyklu trefil právě do r. 2007.
Z citovaných usnesení1 však vyplývá, že původní částka na rok 2007 ve výši 22.439.568,-Kč byla sice redukována na 19.996.551.- tis. Kč ale i redukovaná verze představuje absolutní nárůst o 1.818.818,-Kč oproti roku 2006, kdy celkové výdaje na VaV byly ve výši 18.177.733.-Kč.
K pochopení situace je ovšem třeba připomenout tři skutečnosti:
a) Po 12 letech slibů se ČR výdaji na VaV měla konečně dostávat přes 0,7 % HDP veřejných výdajů na VaV a směřovat k tomu, co vláda opakovaně slibuje - naposledy premiér v březnu t.r. na Evropské Radě, kde potvrdil 1% HDP v r.2010 veřejných výdajů na VaV a 2,06 % celkových (tj. včetně soukromých). Ve skutečnosti však ČR stagnuje mezi 0,55 - 0,60% HDP.
b) Původně plánovaný nárůst byl asi poslední šancí, jak se výdaji na VaV dostat mezi vyspělé země. Světový vlak nám takto ujíždí už moc rychle. Ekonomicky vyjádřeno je státní dluh vůči VaV za 12 let příliš vysoký, zhruba 50 mld. Kč, a dále poroste. Je nepravděpodobné, že někdo bude mít odvahu to přiznat (zejména nyní), ale vědní politika se za těchto okolností bude muset přeorientovat na výraznou redukci rozsahu české vědy a podporovat ji jen tam, kde je reálná naděje na úspěch ve světovém měřítku. To by však vyžadovalo státnickou moudrost a odvahu, nepopulární (a nepopulistická) rozhodnutí a tedy především silnou vládu, což je v tuto chvíli utopie...
c) Zdá se, že lhůta k provedení redukce rozpočtu (jeden den ze 16.8 na 17.8) byla příliš šibeniční, než aby bylo možné se shodnout na nových rozpočtových principech. Takto nezbylo než vycházet z onoho květnového návrhu a z principů, na kterých byl založen. Důsledkem je, že pro rok 2007 byly kráceny ty nové programy (projekty a granty) a výzkumné záměry, které měly tu "smůlu", že jejich cyklus obnovy skončil právě v roce 2006. Důsledkem je značná nerovnoměrnost, nejen mezi rozpočtovými kapitolami, ale i mezi obory.
Problém má tedy několik souvislostí: je v něm přítomno napětí mezi politiky proklamovaným cílem "znalostní společnosti" a narůstajícím dluhem veřejných financí, jenž není řešen reformou systému sociálního zabezpečení, zdravotnictví, systému mandatorních výdajů atd., nýbrž se pouze „hasí“ škrty ve výdajích jednotlivých rezortů. Bez uskutečnění oněch reforem však takovéto škrty bude muset provádět každá příští vláda. Základní teze případné veřejné kritiky by tedy měla vycházet z nesprávné hierarchie cílů nejen v rozdělování zdrojů, nýbrž i z nesprávné hierarchie cílů v restrikcích. Součástí problému je i struktura výdajů na vědu (institucionální, grantové prostředky, podpora vysokých škol, Akademie věd) a jejich časové rozložení.
Do našeho časopisu tato úvaha patří proto, že neurovědní a psychiatrický výzkum významně ovlivňuje úroveň našeho oboru a je důležitou složkou naší činnosti. Navíc jakékoli přesuny peněz ve státním rozpočtu se vždy tak jako tak obrazí i ve financování zdravotnictví. Zdravotnictví se také bude týkat jakákoli budoucí (nutná) reforma veřejných financí.
(bez záruky)