21. 9. 2006
Hezký den,
z brněnské psychiatrické léčebny utekl muž, který posléze skočil pod vlak. Psychiatři sice nechtějí říct nic bližšího o jeho diagnóze, ale chtěl bych se zeptat, zda mohou lékaři sebevražedné sklony u pacientů předem odhalit.
Díky
Pavel Mokrý
Nebezpečí sebevraždy psychiatr odhaduje jednak na základě okolností (u některých diagnóz, jako depresivní poruchy či schizofrenie, je vyšší, jakož i v období do a těsně po nástupu účinku antidepresiv; varovná je nespavost, pohybové poruchy aj.), jednak z rozhovoru. Vyšetření zpravidla ukáže, zda u dotyčného šlo nebo aktuálně jde o sebevražedné myšlenky („život nestojí za to, aby se žil“, „lepší by bylo nebýt“), tendence (promýšlí způsob, jakým by se případně mohl sprovodit ze světa) nebo pokusy. Do jisté míry se tedy sebevražedné sklony u pacientů předem odhalit dají a lze jim preventivními a léčebnými postupy předcházet. Přesto část rizika zůstává skryta a není zatím v možnostech medicíny ji odhalit. Jsou to sebevraždy u pacientů, kteří se již uzdravili, vracejí se do svého prostředí, nejeví žádnou z rizikových známek a své rozhodnutí důsledně a úspěšně maskují, aby jim ho někdo nepřekazil. Dále to mohou být sebevraždy impulzivního či zkratkovitého typu, cosi jako náhlá hnutí mysli, která nelze předvídat. V neposlední řadě to mohou být důsledky sníženého suicidálního (=sebevražedného) prahu vlivem alkoholu či drog. Někdy se tedy vskutku stane, že pacient odejde na propustku či je propuštěn a spáchá sebevraždu, aniž by to bylo vinou nedostatečné péče nebo nedbalosti psychiatrů. Jsou zkrátka případy, které předvídat nelze.