13. 7. 2006
Dobrý den,
po přečtení minulého Vašeho článku v Reflexu jsem se rozhodl svěřit se Vám se svým problémem. Zjistil jsem,že se postupně sám vyřazuji ze všech kolektivů,které jsem v životě zažil. Necítím se moc dobře mezi více lidmi.Pravděpodobně to bylo i příčinou mých pracovních neúspěchů, nelze vlastně říct pracovních, ale v kontaktu s pracovním kolektivem. Asi před 1,5 rokem jsem ukončil zaměstnání ve firmě. Práce mne bavila,ale nemohl jsem to vydržet s kolegy. Žiji sám na venkově,protože mne opustila partnerka. Sice jsem dobře jazykově vybaven, mám VŠ, praxi, ale tuším v čem je problém. Zkusil jsem si test o pozici v kolektivu, kde mi vyšlo „outsider“; tak vím, že se těžko někam protlačím. Za ten asi rok a něco jsem absolvoval přibližně 12 přijímacích rozhovorů na pozice odpovídající mému vzdělání a praxi, nikam mne nevzali. Pracuji tedy sám na živnostenský list jako překladatel, ale je to bídné a vím, že tudy cesta nevede. Je mi již 36 let.Také mívám depresivní stavy; mohlo by jít o sociální fobii a lze s tím něco dělat? Děkuji za odpověď. Petr
Váš příběh, byť jej pociťujete jako ojedinělý a výlučný, prožívá v různých variacích mnoho lidí. Porucha v mezilidských vztazích mívá příčinu někde v dětství, v době prvotního vrůstání do kolektivu – nejprve rodiny, pak vrstevníků a nakonec celé společnosti. Problém je v tom, že člověk se od svého okolí dočká zpravidla takového zacházení, jaké v něm svými postoji indukuje. Co se tedy „viny“ za určitý stav týče, bývá nadrobeno na všech stranách, nikdy pouze na jedné, jak to často zjednodušeně vidí nejbližší příbuzní („chytil se party“, „kamarádi na něj mají špatný vliv“ /jen ta máma je světice/). V rámci této obousměrné kauzality se pak často stává, že jedinec se podvědomě chová tak, aby své okolí přiměl k chování, které mu vlastně jen potvrzuje mínění, jež o onom okolí předem chová. Tak například školák se zlobením utvrzuje ve svém velmi nelichotivém mínění o učiteli(ce), který(á) mu skáče na lep a prvoplánově a nevtipně ho za toto zlobení trestá, čímž se kruh uzavírá. Podobně Vy se dobrovolně podrobujete testům, které – pakliže jim přisuzujete váhu – Vás nadále utvrzují v tom, že jste outsider a tím Vaši outsiderovitost ještě jaksi posilují, stejně jako kolektivy, z nichž vypadáváte a konkurzy, ve kterých selháváte. Dostáváte se do situace, že byste se sám až lekl, kdyby to najednou bylo jinak. Možná to ani nechcete připustit, protože s takovou situací už byste ani neuměl zacházet. Zkušení psychoterapeuti však ovládají techniky, jak tento začarovaný kruh protnout a Vaši asertivitu (schopnost se prosadit) zvýšit. Umí natrénovat odlišný způsob myšlení, najít pro určité události jiné vysvětlení, vytvořit jiné myšlenkové prostředí, založené na pozitivním přístupu ke světu. A pokud by šlo o sociální fobii, lze pomoci i psychofarmakologicky podáváním některých antidepresiv. Obojí však vyžaduje poradu s odborníkem.