22. 6. 2006
Hodnocení Freudovy psychoanalýzy se odehrává 1) mimo medicínu a psychologii (umění, společenské vědy, filozofie), 2) v medicíně a psychologii a 3) ve vlastním světě dynamické psychoterapie.
Ad 1) je Freud chápán jako jeden z největších myslitelů přelomu 19. a 20. století, jehož učení proměnilo nauku o lidské psychice a ovlivnilo umění 20. století.
Ad 2) je rozpoznána logická struktura Freudovy teorie a jeho snaha vysvětlit duševní děje v podstatě přírodovědným způsobem, avšak bez metodiky a nástrojů přírodních věd.
Ad 3) – psychoanalýza opanovala poměrně omezený prostor pro individuální psychoterapii vybraných případů a sebezpyt či sebepoznání, které je nezbytnou vstupenkou do observatoře mentálních procesů. Setrvává buď v heretickém sebezacyklení klasického freudismu anebo se přeskupuje v různých myšlenkových proudech a variacích reprezentovaných zprvu přímými Freudovými žáky (C.G.Jung, A.Adler) a posléze dalšími psychoterapeutickými školami s dynamickým zaměřením.
Ačkoliv je v popperovském pojetí nevědeckou disciplínou, Freudovo učení znovu ožívá ve světle současných neurofyziologických a psychologických poznatků, zejména v oblasti studia nevědomých dějů v mozku, významu raných traumat a traumat v dospělosti pro rozvoj psychopatologie, významu rané zkušenosti a zejména dyadického vztahu s matkou pro rozvoj odolnosti k zátěži nastavené prakticky na celý život, a pro pochopení a zvládání psychologických aspektů vztahu lékaře a pacienta. Samostatnou kapitolou je Freudův význam pro současnou sexuologii.