28. 12. 2005
Pane doktore,
co je posttraumatická stresová porucha, čím vzniká, jak se projevuje a jak se léčí?
Dan R., Brno
Posttraumatická stresová porucha (PTSD) patří mezi neurotické poruchy, konkrétně ty, které jsou reakcí na závažný stres a poruchami přizpůsobení. Tzv. Akutní reakce na stres (na živelnou pohromu, úraz, ozbrojené přepadení, znásilnění, požár, ztrátu několika blízkých osob) se projevuje -zejména v souvislosti s fyzickým vyčerpáním- desorientací, „ustrnutím“, neschopností chápat, co se děje. Na to může navázat až úplné odtažení od situace (stupor) nebo naopak aktivita a bezcílný útěk pryč (fuga). K tomu bývá bušení srdce a pocení. Příznaky se rozvíjí během několika minut a trvají řádově hodiny až dny. Bývá na ně amnézie (vytěsnění z paměti). Léčba spočívá v krizové psychoterapii, ujasnění situace a možných řešení, přechodně v podání léků proti úzkosti (anxiolytik) a na spaní (hypnotik). PTSD vzniká po válečných hrůzách, přírodních katastrofách, mučení, vraždách, zemětřesení, výbuších, autohaváriích, znásilnění a podobně jako předchozí. U nás je nejčastější příčinou účast při autohavárii a znásilnění. Něco podobného prodělá někdy v životě až 11% žen a 5% mužů! Hlavním příznakem kromě deprese a úzkosti jsou tzv. flashbacky, čili živé znovuprožívání traumatizující události, a to i ve snech. K tomu přistupuje vyhýbavé chování, kdy postižený se vysloveně vyhýbá čemukoliv, co podnětově připomíná onu situaci (nesedne do auta, do letadla, nenechá na sebe sáhnout od muže). Přitom ale není schopen/a vybavit si důležité momenty z období traumatu. Navíc trpí nespavostí, podrážděností, nesoustředivostí, lekavostí. Průběh je lepší, když je trauma sdíleno s jinými osobami a když není spojeno s pocity viny. Studie dvojčat, která sloužila ve Vietnamu, ukázaly, že asi třetina variability zranitelnosti vůči PTSD je vysvětlitelná geneticky. PTSD se může (ne u každého) rozvinout týdny až měsíce po traumatu. Asi třetina se spontánně uzdraví, u 40% přetrvávají mírnější příznaky, asi třetina se zlepší buď málo nebo vůbec.Psychoterapie PTSD je náročná. Okolnosti traumatu jsou často tak emočně nabité, že vyvádějí z míry i terapeuty. Úkolem psychoterapie je rekonstrukce traumatické události, abreakce (odreagování) a podpora pacienta vedoucí k pocitu bezpečí. Často se používá „expozice“ – pacient se nechá událost opakovaně do sebemenších podrobností popisovat a vizuálně si ji představovat. Na to navazuje „ředění“ kontaktu s pacientem a řešení jeho dalších problémů. Z farmak se uplatňují antidepresiva (alespoň rok!), při selhání anxiolytika (naopak co nejméně-vyvolávají závislost), k potlačení tělesných příznaků betablokátory.