4. 8. 2005
Vážený pane doktore,
obecně je známo, že to, co přitahuje lidi k pasivnímu sledování sportu je vlastní soutěživost, prožitek z napětí, potřeba ztotožnit se s někým na sportovním kolbišti. Proč několik set mladíků z Ostravy váží cestu do Prahy, aby tuto původní motivaci ozdobilo vulgaritou a brutalitou? Proč jim stojí zato vynaložit tolik úsilí k upletení šály s nápisem "ZKURVENÁ SPARTA"? Podotýkám, že nejsem fotbalový fanda, ale majitel pletařské firmy, která se mj. zabývá výrobou šál pro sportovní kluby - tedy vím jak složité je zhotovit takovou šálu - některý z výrobců se k tomuto musel snížit a rozhodně nevyrobil jednu, to by se mu nevyplatilo.
Jiří P. čtenář z Prahy
Psychologickým a evolučním souvislostem sportu jsme se v této rubrice už několikrát věnovali. Připomeňme si tedy, že sport je jednou z nejvýznamnějších forem ritualizace, která zneškodňuje otevřenou fyzickou agresi („přátelské utkání v kopané nám dnes uspokojivě vynahradí vypálení sousední vesnice“-Lorenz). Slouží k vyrovnávání s náročnými životními situacemi formou identifikace, tj. ztotožnění se s „hrdinou“. Má v sobě i určité prvky náboženské (zbožnění idolů – „Hašek je bůh“). V rozumné míře je sport zdravý (kdo se pohybuje, žije déle). Pohyb přináší vnitřní uspokojení i prostřednictvím neurobiologických mechanismů slasti (vyplavení endorfinů, regulace stresových hormonů, zlepšení glycidového metabolismu a tedy i obratu serotoninu v mozku). Sport, zejména úspěšný, upevňuje sebevědomí a tedy ego. Kolektivní sport trénuje společenské interakce, je jakýmsi modelem mechanismů sociální soudržnosti. Sport přispívá k národní identitě a sebevědomí („to jsme jim to nandali“ – rozuměj Američanům, Rusům a jiným, kterým bychom to jinak rozhodně nenandali). Všechny tyto evoluční výhody sportu ovšem také různou měrou přispívají k určitým nebezpečenstvím, která se ke sportu vážou: agrese může být nejen ritualizována, ale za určitých okolností také stimulována. Odvaha může přejít v riskování („adrenalin“). Sociální soudržnost má blízko k nenávisti vůči odlišným. Vysoké sebevědomí má krůček k aroganci. Neurobiologické mechanismy slasti mohou dát vznik závislosti, klubová sounáležitost fanatismu. Sportovní události (podobně jako rockové či techno koncerty a party nebo summity G8) mohou být magnetem, krystalizačním jádrem k odreagování agresivních emocí, které s vlastním utkáním, jež je pouze záminkou, nemají nic společného a slouží vlastně jako seřadiště k houfování často psychopatických osobností. Masovost takových akcí totiž zajišťuje jednotlivci dostatečnou anonymitu, nutnou k prolomení zábran spojených s individuální zodpovědností za své chování (kdekdo by si rád zařádil, ale zároveň se chce stavět lepším, je-li individuálně hodnocen). V takové situaci -podobně jako v uniformě, v kapuci nebo v anonymitě internetu - člověku projde to, za co by jinak musel nést osobní zodpovědnost. To je pokušení, kterému ne každý dokáže odolat.
(bez záruky)