24. 2. 2005
Pane profesore, přemýšlel jsem o této věci: Zplodil jsem v jistém čase, v jistém okamžiku potomka. Kdyby k tomu došlo o hodinu dříve či později, nebo třeba o minutu dříve či později, byl by tento jedinec totožný? Myslím fyzicky, povahově, nadáním, talentem, charakterem atd. Děkuji za odpověď.
Miloš Kraus, Jihlava
Hrubě zjednodušeno, nový jedinec vzniká v unikátním okamžiku splynutí spermie s vajíčkem. Tomu předchází tzv. haploidní dělení jak otcovských tak mateřských zárodečných buněk, kterým se do nich dostává jen polovina genetické informace. Jakmile je vajíčko oplodněno, tyto „poloviny“ od otce a od matky splynou, genetická informace je opět úplná, buňka se začne dělit, vajíčko rýhovat a postupně diferencovat - to znamená začnou vznikat různé tkáně, orgány a tvary. Genetickou informaci, která je základem „totožnosti“ jedince, máme tedy z poloviny od matky a z poloviny od otce. Jinak by tomu bylo u klonovaného člověka. Ten by měl celou informaci od „dárce“ buňky, ze které by byl naklonován. Je to rozdíl asi jako mezi množením rostlin opylováním a řízkováním.
K určité nahodilosti, ne nepodobné ruletě či házení kostkou, dochází na mnoha úrovních tohoto procesu. Vajíček je mnoho. Stále vznikají nová a zanikají stará. Přitom kombinací genů, které obsahují, je ohromné množství, protože z několika desítek tisíc genů, které máme, můžeme namíchat přehršle kombinací polovičních sad (za domácí úkol si mohou čtenáři Reflexu s využitím kombinatoriky spočítat, kolik různých patnáctitisícových sad by se například dalo sestavit ze 30 tisíc genů). U spermií to platí mnohonásobně víc, protože jich jsou najednou miliony. Do značné míry nepředvídatelný, a tedy nahodilý, je i vlastní proces splynutí (která z milionů?) vajíčka se spermií, i když tam už platí určitá omezení. I po oplodnění ale ještě není zcela vyhráno. Zárodek je často eliminován, protože některé se životem neslučitelné kombinace jsou chráněny tzv. letálním genem, který nedovolí ve vývoji jedince pokračovat. Z toho všeho vyplývá, že každá chvíle plození je v detailu neopakovatelným okamžikem a že kdyby k němu došlo kdykoliv před tím nebo potom, vzniklý jedinec by nebyl úplně totožný s tím, který byl v onu kritickou chvíli počat. Můžeme si to představit asi jako v televizi tažení výhry „Šťastných deset a Šance milion“. Kdyby ty kuličky spustili o chvíli dříve nebo později, byla by výsledná sada čísel (výhra) stejná? Rozhodně nikoli. Pokud jde o dvojčata, to je jiný příběh. Jsou-li dvojvaječná, platí i o nich to, co říkám: nejsou stejná, ačkoliv jde o téměř stejný okamžik. Jsou-li jednovaječná, jejich shoda není dána tím, že by „náhodou“ vznikly dva stejné sety genů, ale tím, že již vzniklý jedinec s kompletní genetickou informací (oplodněné vajíčko) se rozdělil na dva a teprve pak se začal dál rýhovat a diferencovat. Ale ani jednovaječná dvojčata nejsou fyzicky, povahově, nadáním, talentem, charakterem atd. naprosto stejná! Je-li jedno z nich například schizofrenní, pravděpodobnost, že schizofrenii dostane i to druhé, je pouze 50%! Nejenže tedy sety genů jsou sotva někdy nahodile opakovatelné, ale dokonce ani nehrají tak zásadní roli, jaká je jim přisuzována. Odpověď na Vaši otázku je tedy záporná.
(bez záruky)