10. 2. 2005
Vážený pane Höschle,
ačkoliv jste se tomuto tématu v Reflexu už věnoval, rád bych se zeptal na to, co mne konkrétně trápí se spánkem. Od doby Vašich rad už uplynul nějaký čas a je možné, že mezitím došlo v medicíně k nějakému novému poznání. Své potíže mohu rozdělit na poruchy usínání, kdy se jen převaluji a nemohu zabrat, dále na děsivé sny a noční buzení a konečně na problémy se vstáváním, kdy v hrůze, že zazvoní budík, se budím už pět minut před ním a nemohu dospat. Co se s tím dá dělat? Je nějaký účinný způsob, který se dá doporučit?
Zdravím,
Pavel Kašák
Ačkoliv spánku jsme se v Reflexu už několikrát věnovali, je to téma, které si zaslouží stálou péči, protože problémy se spaním jsou velice rozšířené, mohou se za nimi skrývat různé poruchy a v jejich zkoumání skutečně dochází průběžně k pokroku, který má i praktické důsledky. Způsobů, jak rychle usnout, je mnoho, ale z dlouhodobého hlediska je nelze doporučovat. Rychle můžete usnout po hypnotikách (prášcích na spaní), po alkoholu, po narkóze, někdy i po ráně palicí do hlavy. Prozíravější je volit přiměřenou předchozí tělesnou námahu, dostatek čerstvého vzduchu, klidnou a nezakouřenou místnost ke spaní, vynechat těžká či dráždivá jídla na noc, nečíst před usnutím (pokud vás ovšem četba neuspává), netelefonovat večer lidem, kteří vás rozčilují (nejčastěji příbuzní) popř. nekoukat na zprávy a trillery. Když toto vše nepomůže, pak navštívit lékaře, v krajním případě odborníka na spánek (somnologa). Odborníci dnes vědí, že vhodnějšími léky než hypnotika jsou i na nespavost některá antidepresiva. Působí blíže příčině nespavosti, pakliže je tato skryta v mozkových mechanismech, a navozují přirozenější spánek bez kocoviny druhý den. Navíc jsou mezi nimi i taková, po kterých většina lidí usne hned. Odborné vyšetření navíc může odkrýt hlubší příčinu nespavosti, například metabolickou nebo cévní, takže léčebné úsilí lze pak zaměřit kauzálněji než jen k potlačování příznaků. V poslední době se ukázalo, že některé typy nespavosti lze příznivě ovlivnit i psychoterapií. Tzv. kognitivně-behaviorální terapie pracuje s principy učení: tvrdíte-li, že spíte maximálně 2 hodiny, terapeut vám zakáže spát víc. Když už to nemůžete vydržet, povolí vám 15 minut navíc. To se opakuje tak dlouho, až spíte bez prášků osm hodin denně jako dudek. Je to ovšem metoda náročná pro pacienty i terapeuty.
Se živými sny je to podobně jako s nespavostí. Když se obdobnými triky změní struktura (hloubka a profil) spánku, změní se i charakteristiky snů a jejich prožívání. A co se týče buzení před budíkem, zkuste nejprve o něco změnit dobu, na kterou si ho nařizujete. Nepomůže-li to, nechte to být a posuňte si natrvalo budík o 5 minut později. Budete se tak vlastně budit v kýžený čas. A když stačíte zvonění ještě před zadrnčením jemně zrušit, ušetříte časem navíc i za hodináře.
(bez záruky)