4. 11. 2004
Vážený pane profesore, dovoluji se Vás požádat o laskavost, zda byste se mohl podívat na webu klaus.cz na obecnou diskusi a napsat svůj názor na některé z diskusních příspěvků. Na mne dělají dojem, že by jejich autoři potřebovali psychiatrické vyšetření a léčení. Jiří Krejčí, třiasedmdesátiletý penzista z Dobrušky.
Vím, co Vás trápí a znepokojuje. Netřeba brát jako příklad právě web Václava Klause a probírat konkrétní psychické pšouky jednotlivých diskutujících s vysvětlováním jejich psychopatologického pozadí. Ubohost, agresivita a vulgárnost některých diskusních příspěvků jsou výrazem rozšířeného jevu, který – budete se divit – s psychiatrií téměř nesouvisí. Dokonce bych řekl, že na žumpách internetových diskusí se psychiatričtí pacienti podílejí zanedbatelnou měrou a že dávat charakterové vlastnosti a úroveň internetových anonymů do souvislosti s psychiatrií bylo by vůči duševně nemocným nespravedlivé, psychiatrii by to umazalo a nepatřičně dále stigmatizovalo. Hranice mezi dobrem a zlem prochází srdcem každého člověka, vytyčujíc v něm proporci toho horšího, co v nás dříme a čeká na svou šanci. Osobnost – persona – je od „per sonare“, zníti přes, rozuměj masku. Naše role, ony divadelní masky, které si držíme před tváří, abychom „vypadali“, jsou jak víme vyměňovací a každá se hodí za jiných okolností. V suterénu našich srdcí máme masku, se kterou se stydíme či bojíme vyjít na světlo, ví-li se, že jsme to my. Přes to, že nás přitahuje a měli bychom někdy ohromnou chuť ji použít, zároveň bychom v ní nikdy nechtěli být nachytáni. I mnozí bezskrupulózní hnusáci vědí, že je odporná a zakládají si na sobě natolik, že také chtějí být nahlíženi lepšími než mají sklon být. Uskutečnění některých pokušení je, zejména u zbabělců, podmíněno anonymitou. Anonymitu poskytuje jednak dav, jednak situace, kdy nehrozí bezprostřední kontakt s obětí, tedy dopisy, telefonáty, noční výpady ze zálohy. Internet je jedním z takových úkrytů. Umožňuje beztrestně vysypat na ulici vlastní splašky. Mnohým se při tom uleví jako když vymáčkne furunkl. Mají v sobě naštosovánu bezmeznou žlučovitou závist vůči vzdělanějším, chytřejším, úspěšnějším a (nedejbože) bohatším. Mají vztek na ty, kdož jsou spokojeni. Nejraději by je roztrhali na kusy. A protože jinak nedokážou, vyřizují si to s nimi v otevřených, neřízených anonymních internetových diskusích. Je jich mnoho a jejich četba je naprostou ztrátou času. Proto to nedělejte. Jediný význam takto zaplevelených diskusí spočívá v tom, že se jejich některým účastníkům přechodně uleví, podobně jako když fackují gumového panáka v posilovně.
Obraz je to však vskutku žalostný.
(bez záruky)