21. 10. 2004
Vážený pane doktore,
několik let trpím úzkostmi a depresemi, návštěvu odborníka jsem však stále odkládala. Mívám dost hluboké deprese, úzkosti a záchvaty paniky, provázené somatickými symptomy a někdy poruchami vnímání (halucinace), s výrazným sklonem k sebepoškozování. Nad svými "příhodami" mám i přesto celkem náhled. V posledním roce se ale všechny potíže natolik zhoršily, že jsem odbornou pomoc nakonec vyhledala. Po asi hodinovém sezení, kdy jsem se snažila co nejlépe to popsat, mi psychiatr naordinoval homeopatika a pozval na jakési "odblokování" úzkostí s tím, že je to jen chybný pohled na svět. Podotýkám, že po předepsaných homeopatických lécích se mé stavy ještě prohloubily, proto jsem je vysadila. Je taková léčba v pořádku ? S úctou Johanna
Otázka není jednoduchá: z Vašeho psaní to vypadá, jako byste prodělala všechny možné psychiatrické poruchy od úzkostí přes deprese až k psychóze. Může jít i o velmi různé a různě podmíněné stavy, i když se mohou vyskytovat současně (tzv. komorbidita). Teoreticky by se na jejich rozvoji mohlo podílet i užívání psychoaktivních látek (stimulancií), biologické a psychologické faktory v dětství, narušený vývoj osobnosti, ztráta rodiče v dospívání, některé léky (např. rezerpinového typu), tělesná onemocnění (infarkt, diabetes) a poruchy v mezilidských vztazích. To vše souvisí s utvářením kognitivních schemat, čili jakýchsi prismat, jakými nahlížíte svět. Tato schémata mohou být například depresivní („že jsem se vůbec narodil“), úzkostná („co jen se mnou bude?“), paranoidní („to mi dělají schválně“) aj. Takto na dálku nelze učinit diagnózu, tj. nelze určit, o jakou poruchu jde, bez ohledu na to, že lidé mají sklon vše pojmenovávat v médiích nejčastěji užívanými termíny (dříve všechno byly „stresy“, teď to jsou „deprese“). Ve vztahu k léčebným možnostem je důležité si připomenout, že při depresi (pokleslá nálada, ztráta iniciativy, sebevražedné myšlenky) jsou nezbytná antidepresiva, při psychotických příznacích (halucinace, bludy) antipsychotika a k přerámování patologicky zafixovaných kognitivních schémat je nutná psychoterapie, většinou kognitivně-behaviorální. Ta skutečně přecvičuje pohled na sebe a na svět, a to jak ve složce kognitivní (schémata), tak behaviorální (chování). Například porucha, při které se dotyčný bojí vycházet ven a jezdit dopravními prostředky, se nacvičuje buď postupně (ke schránkám, k popelnicím, k trafice, do centra), nebo tzv. zaplavením (naučit se plavat „skokem do hluboké vody“). Metodicky se při tom využívá principů učení, tj. odměny a trestu. Z uvedeného vyplývá, že Váš psychiatr mohl mít svým způsobem pravdu, měl-li „chybným pohledem na svět“ na mysli toto. Homeopatika jsou však na tomto místě platná asi jako homeopatická whisky tomu, kdo si chce dát panáka.
(bez záruky)